- Hejčín

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

ČLÁNKY
Pověst o bestii se zelenýma očima


Téměř v zapomnění se dostala jedna z nejstarších a nejzajímavějších pověstí Hejčína o bestii se zelenýma očima. 

Ona bestie obývala rozsáhlé bažiny táhnoucí se od severu na východ od Hejčína a s úspěchem snižovala nejen počty hejčínských vesničanů, ale zájem jevila o kohokoliv, kdo zabloudil či nějak sešel z hlavních cest a ocitl se v jejím rajónu. 
Zavítat do hejčínských bažin nebyl především v noci velký problém, protože spojnici s vesnicí ze tří světových stran zajišťoval pouze jediný most. Nutno si uvědomit, jak Hejčín v té době vypadal. Vesnici tvořilo de facto jen dnešní Mrštíkovo náměstí. Na západě bylo palisádové opevnění, které plynule navazovalo na vodní toky a vodní plochy, které tvořily bezpečnou ochranu vesnice z těchto stran. Zmíněný most měl tedy zásadní strategický význam, vybíralo se na něm mýto a hlídala ho ozbrojená stráž (z roku 1410 se dokonce dochoval písemný záznam sporu města Olomouce s Hradiskem o výši mýta). Most byl součástí hlavní, asi nejdůležitější cesty vedoucí na benediktinský klášter Hradisko, kterého byla vesnice od roku 1078 majetkem. Dalším důležitým bodem vesnice byl vodní mlýn, který se nacházel u mostu.
Podle pověsti měla být onou bestií psovitá šelma, zřejmě vlk, který dosahovat velikosti člověka, což je více jak dvojnásobek výšky vlka obecného. Bestie měla mít tmavou, asi černou srst, která v měsíčním svitu lehce zamodrávala. Byla vybavena dlouhými, ostrými, drápy a silnými zuby. Zvláštním znamením bylo, že jí svítily oči jasně zelenou barvou. Lovila hlavně za tmy a v mlze, často se dovolila přiblížit až k vesnici na dohled vesničanů, které tak dokonale děsila, jakoby nestačilo její časté hrozivé noční vití, především za úplňku. Kontrolovala celé rozsáhlé území bažin. Počet obětí jde do desítek.
Stopy po pověsti se dají najít na pár místech i v dostupné literatuře. O zvířeti se zelenýma očima v hejčínských bažinách se zmiňuje ve své knize Vzpomínky i Božena Mrštíková.
Na bestii se zelenýma očima si zjevně rád hrál i hastrman Vojta z hejčínského mlýna a škádlil a trápil tak vesničany. Zneužití strachu vesničanů z bestie se mu ale ne vždy vyplatilo, jak se dá dočíst v pověsti o hastrmanovi Vojtovi z hejčínského mlýna, kterou napsal pan Jiří Spáčil.
Cituji:“ .. onehdy chtěl (Vojta) postrašit tetičku Vysloužilku. Přihnal se k ní v podobě psa. Oči mu zeleně svítily, i hrubá srst světélkovala do zelena, ale protože si ho tetička vůbec nevšímala, běhal sem a tam, štěkal, vrčel, zuby cenil, a zase okolo ní a tak pořád, div tetičku neporazil. Několikrát frkl do různých myších děr, pak si sedl na zadek a chvíli se po něm vozil, a dělal všechno to, co psi dělávají, i zívat začal, div si nevyvrátil čelisti. Tetička však šla právě od dominikánů z požehnání a když se psisko nepřestávalo ježit a na ni dorážet, vyňala ze záňadří škapulíř - a to jste měli vidět, co Vojta - pes vyváděl. Kňučel, po břiše se plazil, ale tetička beze slova promluvení, škapulíř v ruce, hnala ho až ke svému stavení a tam na něho poštvala chundelatého Cikána. Ten pak dal Vojtovi co proto“.
V jednom případě bestie z hejčínských bažin získala u vesničanů i „plusové body“. To když v roce 1642 zmasakrovala všech 16 švédských vojáků, kteří při své již druhé cestě za krásami plenění Hejčína minuli za tmy most a ocitli se tam, kde neměli, v bažinách.
Odkud se bestie vzala? Prý šlo o nějakého opata, který byl za nevyjasněných okolností do podoby bestie přeměněn. Opat se ztratil, když šel již za šera v podvečer z Hradiska do Hejčína. Během pátrání na druhý den, se nedaleko cesty u bažin našel jeho oděv a berla, ostatky ale ne. Krátce poté, co byl opat shledán na Hradisku oficiálně nezvěstným, se objevila první rozsápaná oběť, kterou měl být známý a oblíbený hejčínský sedlák. Tím to začalo a strach ovládl Hejčín...

 Zdroje:
 ctihodní občané Hejčína (především díky paní R. Popelkové)
 Božena Mrštíková - Vzpomínky
 Jiří Spáčil – pověst o hejčínském hastrmanovi Vojtovi
 internet
 
www.hejcin.cz v7.0 2017
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky