Historie - Hejčín

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Historie

O HEJČÍNĚ
     Kdyby i jednotlivé městské části Olomouce slavily po vzoru mnoha venkovských obcí svá jubilea (vztahující se k datu první písemné zmínky o jejich existenci), mohl by se nejvyšším počtem let svého prokazatelného trvání pochlubit Hejčín. Jeho jméno se objevuje v nejstarší listině v českých zemích datované 3. úno­rem roku 1078, kterou olomoucký údělný kníže Ota se svou uher­skou manželkou Eufemií založil rodinný klášter na Hradisku u Olomouce. Mezi vesnicemi, které klášteru při té příležitosti dal do vínku, se hned na třetím místě uvádí ves Haychin - Hejčín. To samozřejmě není důkaz, že by zmíněná osada byla nejstar­ším lidským sídlištěm v olomouckém okolí, ale i tak dává jisto­tu, že Hejčín je starší než město Olomouc a že již překročil devět století svého bytí.  Hejčín patřil klášteru Hradisko po celá staletí, až do jeho zru­šení za Josefa II. v roce 1784. V roce 1653 prodal opat Bedřich II. část svého hejčínského zboží - hospodářský dvůr a dva a půl lánu půdy - jezuitské koleji v Olomouci, která z něj vydržovala kněžský seminář. Hradisku patřilo 9 a půl lánu. Tak část podda­ných robotovala ve prospěch kláštera, jiní opět pro jezuity a je­jich vzdělávací cíle. Dlouhou historii měl také zdejší svobodný mlýn, písemně doložený už k roku 1304, prastarou tradici zde mělo řemeslo rybářské (jak alespoň můžeme vytušit z vyobra­zení rybáře na loďce na starodávné obecní pečeti). Nejstarší částí osady byla okrouhlá náves v místech dnešního Mrštíkova náměs­tí, kterou prakticky ze tří stran obtékalo jedno z říčních ramen Moravy, pod jižním okrajem osídlení se větvící do tří dalších proudů. Ze středověkých časů mnoho zpráv o malé dědince a je­jích nepočetných obyvatelích není. Spory města Olomouce s klášterem např. o výši mýta na hejčínském mostě (1410) aj. příliš důležité nejsou. Přesto asi Hejčín tak zcela zanedbatelnou vsí nebyl, soudě podle několikrát opakovaných (ale bezvýsled­ných) snah olomouckých konšelů získat ji do svého pozemkové­ho panství.
     Po zrušení premonstrátského kláštera byl původní klášterní dvůr hned v roce 1786 rozparcelován ve prospěch hejčínských usedlíků, kteří v rámci tzv. abolice zaměnili své dávné robotní povinnosti za dávky v penězích. jezuitský dvůr byl pro­dán celý již roku 1773. Přibližně ve stejném čase (1787) došlo také ke změně v duchovní správě, kterou nad Hejčínem vyko­návala fara u P. Marie na Předhradí v Olomouci. Po zrušení kos­tela byla přiřknuta nově zřízené lokálii na Klášterním Hradis­ku. Dlouhá feudální éra skončila roku 1850 i v Hejčíně ustavením samostatné obce se zvoleným obecním výborem a starostou v čele. To pak platilo až do dubna 1919. 
     Na rozdíl od většiny osad v okolí Olomouce neměl Hejčín za stavby tereziánské pevnosti žádné problémy. Jeho obydlené úze­mí leželo sice těsně, ale přece jen za linií vyklizeného pásma, dokonce i zóna umělého zaplavení předpolí pro případ nebez­pečí obec těsně minula. Přesto byl vojenskými inženýry dosti překvapivě vypracován plán na nové sídlo také pro obyvatele z Hejčína (a současně i ze zbořených Lazců, Litovelského před­městí a Vozovky). Široká ulicovka jako na Nové Ulici, Povelu, No­vých Sadech atd. měla tentokrát začínat někde u dnešní benzí­nové pumpy na silnici ke Křelovu a pokračovat zhruba ve směru této silnice. Nějak z toho sešlo. V případě Hejčína asi proto, že k tomu nebyl důvod. Zdejší pozemky už nepodléhaly pevnost­ním předpisům. Toho již v roce 1851 využili podnikatelé A. a H. Mayovi, vykoupili v Hejčíně postupně 260 ha půdy a na části těchto pozemků založili velký cukrovar, v roce 1852 rozšířený ještě o výrobu lihu a droždí. Byl to jeden z prvních, také však největších a nejlépe technicky vybavených podniků toho dru­hu na Moravě. Jeho rozvoji velice prospělo vybudování želez­niční trati Olomouc-Čelechovice v roce 1883, která procházela při západním okraji obce. 
     Do historie technického pokroku se Hejčín zapsal také svou vodní elektrárnou, vybudovanou na družstevním principu v roce 1911 v objektu starodávného hejčínského mlýna (po jeho vyhoření v r. 1909). Dvě Francisovy turbíny o výkonu 94 kW dodávaly proud vlastní obci (i cukrovaru) a také Řepčínu (i Moravským ocelárnám), Lazcům, Kl. Hradisku, Chválkovicím, Týnečku, Topolanům a Křelovu. Průmys­lovou čtvrtí se přesto Hejčín nestal. Dnešních dnů se nedožil ani cukrovar, ani elektrárna. V objektech zrušeného cukrovaru byla v roce 1950 zavedena strojírenská výroba (Strojírny potravinář­ského průmyslu, později Strojobal, nejnověji a. s. Mopos), elek­trárna zanikla brzy po znárodnění r. 1948.
     Existence velkého cukrovaru (v kampani zaměstnával až 1200 dělníků) a později nepochybně také vznik železáren v sou­sedním Řepčíně (1907) změnily charakter obce, která v čase za­ložení cukrovaru měla 509 obyvatel. Do roku 1880 se jejich po­čet zdvojnásobil (na 1020) a znovu dvojnásobného počtu (2050) dosáhl v roce 1910. Od osmdesátých let 19. století zvyšoval počet obyvatel nevelký vojenský útvar vozatajstva (kolem stovky mužů) ve vlastních kasárnách blízko středu obce. Zvětšoval se samozřejmě i počet domů, které vyrůstaly nejdříve v zajímavém čtvercovém bloku, vymezeném dnes ulicemi Tomkovou, Dolní Hejčínskou, Mrštíkovým náměstím a cukrovarem (resp. uličkou Štolbovou). Pak se výstavba rozšířila na ulici Horní Hejčínskou, kde Hejčín již splynul s Řepčínem.
     Ve třicátých letech po výstav­bě kostela Cyrila a Metoděje (1932) se Hejčín rozšířil k západu na návrší Šibeníku za tratí, kde se stavebně spojil s územím Nové Ulice a Neředína. Obyvatelé, kterých v Hejčíně přibývalo, byli až na malé výjimky české národnosti. Česká byla i škola založená v roce 1871. Měla od roku 1880 vlastní budovu, po roce 1912 ještě jednu - novou. V ní byla od škol. roku 1919/20 otevřena škola měšťanská. Nová škola, ač rozšířena na konci dvacátých let nad­stavbou, prostorově naprosto nevyhovovala. Novostavba připravovaná na rok 1939 se však již neuskutečnila. (Nové krásné bu­dovy  a to hned pro střední školu, druhé olomoucké gymnázium  se Hejčín dočkal v letech 1954-56. V posledních letech se v je­jí blízkosti začal realizovat plán přemístit sem i školství vysoké, jmenovitě některá pracoviště Přírodovědecké fakulty UP.) Hejčínská měšťanka patřila i sousednímu Řepčínu. A také většina společenský aktivit, jmenovitě TJ Sokol (1908), DTJ (1909), Orel (1911), odbory Národní jednoty apod. (od roku 1911 rovněž poštovní úřad), byla společná pro obě obce tvořící už vlast­ně jeden urbanistický celek. Dvě z těchto aktivit povstalých kdysi v Hejčíně ve významu výrazně překročily nejen hranice Hejčí­na a Řepčína, ale celé Olomouce, ba v jistém smyslu i hranice republiky. V roce 1919 založila parta ještě nedospělých kluků sportovní klub FK Hejčín, z něhož se (za poválečné přízně řepčínských Moravských železáren) posléze vyvinul evropsky pro­slulý fotbalový oddíl SK Olomouc Sigma MŽ. Přinejmenším ce­lostátní proslulosti dosáhl po letech práce loutkářský soubor Kašpárkova říše uvedený do života hejčínským rodákem ing. Františkem Čechem (1898-1951) na řepčínsko-hejčínském sokolském hřišti v roce 1920, později působící (dodnes) v někdejším závodním klub MŽ - Slovanském domě v Olomouci.

Článek uveřejněn s laskavým svolením autora,
významného olomouckého patriota a historika, pana PhDr. Milana Ticháka.
Autor webu s úctou děkuje za svolení k prezentaci.
 
www.hejcin.cz v7.0 2017
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky