Boj na Mayově vile - Hejčín
Hlavní nabídka:
Boj na Mayově vile
ČLÁNKY
Na samém konci 2. sv. v. se na "Mayově vile" odehrála větší přestřelka mezi elitními odstřelovači z německé speciální jednotky Brandenburg s ruskými jednotkami z 4. ukrajinského frontu gen. Jeremenka.
Článek vysvětluje důvody této střelecké epizody a nastiňuje tak a částečně uceluje zcela neznámou stránku z válečné historie naší čtvrti z této doby.
Na sklonku války už němečtí vojáci v Olomouci nebojovali o vítězství, ale bojovali o možnost zadržet Rusy na dobu dostatečnou aby:
1) vyvázly jejich jednotky 1. pancéřové armády z blížícího se obklíčení (prostor Moravy bránila na straně němců 1. Panzerarmee pod vedení generála pancéřových vojsk W. K. Nehringa. Na prahu roku 1945 se přiblížila sovětská vojska k území Moravy ze tří stran - z Polska, Slovenska a Rakouska. Strategickým záměrem Rudé armády bylo, že 2. ukrajinský front pod velením maršála Malinovského zaútočí na Brno a odtud bude pokračovat na Vyškov, Prostějov a Olomouc. Ze severní strany měl 4. ukrajinský front generála Jeremenka osvobodit Ostravu a pokračovat k Olomouci, kde mělo dojít k obklíčení německých jednotek, které se nacházely na západním Slovensku a v oblasti Moravsko-Slovenského pomezí).
2) ochránili uprchlíky, kteří proudem prchali z Olomouce na západ (byla mezi nimi zamíchána většina pohlavárů města, Gestapa a německých úředníků včetně starosty Schreitera).
O důležitosti těchto zdržovacích bojů v Olomouci, vedených z výše uvedených důvodů, svědčí fakt, že na přímý rozkaz Adolfa Hitlera se o tento nelehký úkol a v podstatě záchranou misi měla postarat speciální divize „Brandenburg“.
Brandenburg zbV (pro zvláštní použití) 800
Brandenburg zbV 800 byla první německá speciální jednotka, která vzešla ze zpravodajské služby Abwehr. Až do druhé poloviny roku 1942 se neuvažovalo o začlenění jednotky Brandenburg do bojové sestavy německé armády. Ve své konečné organizaci divize se čtyřmi pluky a pomocnými útvary, byla jedinečným útvarem v dějinách válek. Za dobu své existence od 1. září 1939, kdy měla dvě roty, se rozvinula v ofenzivně zpravodajský a diversní útvar německých branných sil. Podléhala přímo náčelníkovi vojenské zpravodajské služby admirálu Canarisovi, který byl aktivním členem německého protinacistického odboje a podílel se na atentátu na Hitlera v červenci roku 1944, známým jako operace Valkýra. Canaris byl zatčen 9. dubna 1945 a popravený oběšením v koncentračním táboře Flossenbürg v Bavorsku. Osobnost Wilhelma Franzise Canarise tedy silně pozitivně ovlivnila jednotku i co do výběru jejích členů. Nejednou byli členové jednotky vyšetřování z protihitlerovských a protinacistických postojů.
Během akcí jednotky se i často stávalo, že část jednotky byla nasazena v předvojích vyšších útvarů a část jako diverse, postupující z týlu nepřítele vstříc německému vojsku. Brandenburské oddíly byly určeny k vedení malých operací, často s využitím patnácti či dvaceti mužů. Mezi úkoly jednotky patřily diverzní a sabotážní akce všeho druhu, jako je ničení mostů a důležitých objektů a naopak zase ochrana důležitých objektů, mostů, ropných polí, konvojů, atd.. Dále akce jako záchrany a únosy významných osob. Mezi uskutečněnými akcemi branderburgských bylo například osvobození Mussoliniho nebo pozdější únos syna maďarského admirála Hortyho, to už se odehrálo přímo pod velením Otty Skortzenyho, který od roku 1944 velel všem speciálním jednotkám Německa. Při vojenských taženích do Polska, Dánska a Norska se brandenburští převlékali do uniforem nepřítele, aby tím získali taktickou výhodu. Na základě činnosti jednotky byly upraveny paragrafy Haagské konvence o způsobu vedení válek, poněvadž divize Brandenburg se řídila v jakýchkoliv situacích vlastními pravidly, jež byly pak převzaty jako mezinárodní. Brandenburští, kteří unikli smrti nebo zajetí na konci války, nebyli jako mnoho zvláštních jednotek ochotni složit zbraně a vrátit se k občanskému životu. Mnoho bývalých příslušníků bylo přijato do Francouzské cizinecké legie. Stojí za povšimnutí, že u Dien Bien Phu bylo velké množství francouzských legionářů německy mluvících. Také Rusové používali Brandenburské jako vojenské poradce a členy bezpečnostních služeb. Mnoho jiných odcestovalo do Afriky, jižní Ameriky a Asie jako poradci nebo jako žoldáci. Vznikající nové africké státy daly práci mnohým z nich. Veterán jednotek Brandenburg byl dokonce za vlády Sukarna hlavou Indonéské bezpečnostní služby. Mnoho příslušníků našlo práci také v Egyptských silách prvního egyptského prezidenta Muhammada Nadžíba. Příslušníci jednotky byli také u zrodu americké CIA. Dějiny činnosti jednotky shrnul detailně její příslušník, major Helmuth Spaeter, v jedné ze svých knih: "Die Brandenburger, eine deutsche Kommandotruppe zbV 800". O Olomouci v knize mluví jako o nádherném, historickém městě.
admirál Wilhelm Franz Canaris
major Helmuth Spaeter
Brandergburští v Olomouci
Pod vedením majora Helmutha Spaetera, dne 1. května 1945 dorazil z Drážďan do Olomouce předsunutý oddíl se specialisty. Jejich úkolem bylo připravit podmínky pro příjezd divize „Brandenburg“ z Drážďan. Příjezd větší části divize se odehrál ve dvou vlnách a to 2. a 3. května. Hlavním úkolem divize u Olomouce bylo krýt ústupovou silnici z Olomouce před postupující Rudou armádou. Ta již od 2. května ostřelovala dělostřelectvem kolony uprchlíků prchající na západ. V první fázi divizi velel major Helmuth Spaeter, po té byl vystřídán podplukovníkem Karl-Heinzem Oesterwitzem, který dorazil s 2. plukem. Dne 5 května dorazil transport majora Wernera Voshageho s oddílem protiletadlového dělostřelectva a u Štěpánova se vyložil 1. střelecký pluk, který se hned na druhý den (6. května), utkal u Štěpánova s ruskými těžkými tanky (pro představu velikosti boje - jen u opěrného bodu Březce brandenburgští zničili Rudé armádě 16 tanků).
Ráno 7. května se ještě bojovalo o Olomouc. Odpoledne divize ničila vše nepotřebné a připravovala se na krytí ústupu naplánovaného na 8. května. Během 8. května ustoupila divize ucpanými cestami směrem k Bystrému u Poličky. Malé skupinky mužů z divize Brandenburg neustoupily a zůstaly ve městě na několika opěrných bodech (závod Letov (AOZ), Neředínské letiště, ... ). Jedním z těchto míst se stala i tzv. Mayova vila v Hejčíně.
Mayova vila v Hejčíně
Na tehdejší poměry luxusní vilu obehnanou ze všech stran masivním, vysokým, zděným plotem si vystavěli průmyslníci a bratři Abraham a Hermann May, dle projektu předního vídeňského architekta Jakoba Gartnera, hned vedle jejich továrny v Hejčíně vyrábějícího droždí, líh a kvasnice. Protože byli židovského původu, byla vila již na počátku války zabavena a sídlil zde Němci zřízený úřad, který vsazoval do větších zemědělských statků tzv. “vnucené správy“ (aby nedocházelo k černému trhu). V poschodí nad úřadem měli své byty prominentní členové SS z posádky SS z nedaleké „Rotundy“.
Odstřelovači na Mayově vile v Hejčíně
Po uprchlých úřednících a důstojnících SS prázdnou vilu obsadilo 5 mužů z jednotky Brandenburg. Zabarikádovali a zabednily vstupy, odstřelovači se usídlili na střeše vily a zbytek kryl přístupové cesty a vchody k vile. Černovír byl obsazen rusy po celodenní boji 7.května. V úterý 8.května ráno, přiklusala první ruská čtyřčlenná průzkumná hlídka na koních právě od Černovíra. Přebrodili Mlýnský potok v Hejčíně a směřovali dál areálem podniku bratří Mayů (dnešní MOPOS) nevědomky vstříc smrti, směrem k vile (dnešní ÚSP Klíč). Z vyprávění přímého svědka incidentu: „zazněla střelba od vily, tři jezdci byli mrtví hned a jeden z rusů, zřejmě lehce raněn, otočil koně a tryskem prchal k brodu. Neujel. Po zásahu další střelou se na koni prohnul, zasténal a zakřičel „mámuško!“ Pak upustil pušku a spadl z koně“. Po nějaké době přijela druhá, asi opět průzkumná hlídka, v počtu tak 20 mužů a začala přestřelka. Těžce ranění a mrtví vojáci, včetně těch z předešlého průzkumu, leželi na zemi v areálu továrny a na cestách kolem. Rusové byli posíleni dalšími muži přišlými pěšky od Černovíra, jejich počet už šel do stovek mužů. Neměli těžkou techniku, protože zrovna černovírský most brandenburgští výbuchem poškodili a bylo nutné ho opravit. Střelba z vily utichla až po několika hodinách od prvního výstřelu. Mrtví němečtí vojáci byli vláčeni po areálu továrny za koňmi a následně vhozeni do jam na cukrovou řepu. Na střeše Mayovy vily byly nalezeny dvě odstřelovačské pušky typu Kar98k s optikou a v 1.poschodí útočné pušky MP-44, dále nějaké MP-40, asi jako pozůstatky po důstojnících SS a pistole. Výsledek boje byl 18 mrtvých ruských vojáků, 5 mrtvých německých vojáků a nezanedbatelný počet těžce a lehce zraněných. Podle archívu se mrtvoly ruských vojáků nad 300 m odstřelovačům nepřisuzovaly.
Zdroje: Franz Kurowski – Baulehr-Bataillon 800 z.b.V. Brandenburg
Helmuth Spaeter: Die Brandenburger − Eine deutsche Kommandotruppe
Kronika města Štěpánova
Pamětníci z Hejčína
Pokračování - doplnění z 25. 4. 2018.
Podařilo se lépe identifikovat členy jednotky Brandenburg, kteří na konci války (8. 5.) svedli boj na Mayově vile v Hejčíně s vojáky z 318. horské střelecké divize RA. Nebyli to řadoví muži z jednotky Brandenburg, kteří přijeli začátkem května z Německa do Olomouce, ale byli to členové elitního transportního komanda jednotky Brandenburg, kteří se do Olomouce dostali již (spíše až) 25. 4. 1945 s tr...ansportem na pancéřovém vlaku č. 7 (Panzerzug 7 typ Behelfspanzerzug 44) a vzhledem k situaci dostali rozkaz z OKW setrvat v Olomouci a čekat na příjezd celé divize Brandenburg. Několik dní tak strávili s transportem v předpřipravených prostorách Mayovy vily v Hejčíně, kterou jim uvolnili důstojníci SS.
Po splnění svého prioritního úkolu byli členové transportního komanda „bez práce“. Dobrovolně se ale rozhodli vrátit do Olomouce a zapojili se do bojů na opěrných bodech. Podpořili tak významně ústup celé své mateřské divize Brandenburg, která jim do Olomouce byla de facto vyslána na pomoc.
Vyslání vůbec nejlepší německé jednotky do Olomouce z Německa, v době obléhání hlavního města Berlína, nebylo tedy rozhodně jen z oficiálně uváděných důvodu (ochrana konvoje uprchlíků a zabránění obklíčení jednotek 1. pancéřové armády), ale hlavní důvod byl zřejmě jiný a mnohem, mnohem složitější.
Protože na Mayově vile v Hejčíně všichni strávili několik dní, vila jim nebyla neznámá a jako dobře bránitelný opěrný bod ji obsadilo 5 mužů. Dalšími body, kde byli přímo členové transportního komanda a bojovali až „do konce“, byla továrna Letov na Šibeníku a např. letiště v Neředíně.
Dnes je tomu přesně 73 let, kdy přijel do Olomouce od Ostravy onen zmíněný německý pancéřový vlak Panzerzug 7. Na přiložené unikátní fotografii z 25. 4. 1945 je velitel vlaku oberleutnant J. K a obsluha dělové věže F. K. se svým psem Hektorem. Vlak se již blíží k Olomouci. Fotku pořídil osobně velitel transportního komanda jednotky Brandenburg F. von S, který se za dalších zhruba 10 hodin se svými muži a svěřeným nákladem stal na několik dní dočasným obyvatelem Mayovy vily v Hejčíně.
Transportní komando mělo po příjezdu do Olomouce 48 mužů včetně velitele a spadalo přímo pod velení OKW (Oberkommando der Wehrmacht). Transport byl celou cestu označován jako Transport-X, jen na území Moravy byl pod označením Transport-7 (asi proto, že byl naložený právě na Panzerzug 7). Vlak Panzerzug 7 se aktivně zapojil do bojů kolem Olomouce a vystřídal doposud u Olomouce operující pancéřový vlak Panzerzug Pz. 80 a posloužil i maršálu Schörnerovi jako velitelský vlak.
Všech pět mužů transportního komanda z Jednotky Brandenburg z Mayovy vily leží stále v šachtovém hrobě na území města Olomouce. Je mezi nimi i zástupce velitele komanda. V hrobě leží společně s ruskými vojáky, kteří vilu v Hejčíně dobývali.
Boj o Mayovu vilu - video na youtube
Zdroj: Rodinný příslušník člena transportního komanda (informace + foto).