Vodní elektrárna - Hejčín

Hlavní nabídka:

Vodní elektrárna

ČLÁNKY

Mlýnský potok poháněl kolo hejčínskému mlýnu na Mrštíkově náměstí již roku 1304. V okolí mlýna se dle pověsti vyskytoval hastrman Vojta (pověst o hejčínském hastrmanovi Vojtovi), který má na svědomí údajně nejeden lidský život. Božena Mrštíková ve své knížce Vzpomínky píše, že tak hastrman činil často převtělený do velkého psa se zelenýma očima. Mlýn v roce 1909 zcela vyhořel. V roce 1910 byly jeho zbytky a pozemek odkoupen a přestavěn na vodní elektrárnu. Ta byla zrušena brzy po znárodnění v r. 1948, byla téměř dokonale srovnána se zemí. Jaká je to škoda a o jakou elektrárnu se jednalo, se dočtete ve článku, který pro mě zpracoval díky příteli Tondovi, pan Martin Šebík z Lipové.

Hejčín roku 1927 s funkční elektrárnou.

(Po kliknutí se fotka zvětší.)

Historie vodní elektrárny v Hejčíně

Martin Šebík, Lipová, 2011

Před časem jsem byl kolegou Antonínem Čapkem požádán o dokumenty týkající se historie hejčínské elektrárny. Dlouho jsem se těšil na tuto radostnou práci, až se podařilo k ní konečně usednout. O to větší radost mám z toho že se mi podařilo ušetřit čas na uspořádání látky do tohoto spisku, jenž potěší stejně dobře veřejnost, jakož i nadšence, kteří prahnou po informacích tohoto typu.
Hejčínskou elektrárnu jsem poprvé navštívil někdy okolo roku 1992 a dodnes lituji, jak málo jsem tehdy fotografoval. Bylo by zajímavé spatřit fotografie z té doby a dost možná, že i někdo z místních elektrárnu ,,zvěčnil“ alespoň zvenčí. Pohled na ni tenkráte již nebyl veselý. Náhon byl zasypán, ze strojovny bez strojů dávno zřízeno skladiště a do budovy zatékalo děravou střechou. Uplynulo pár let a místo očekávané rekonstrukce byla budova elektrárny zbourána, demolice byl ušetřen pouze obytný dům.

Tento stav lze považovat za naprostou neúctu následovníků k dílu zakladatelů podniku, pro které toto dílo mnoho znamenalo.

Již na přelomu devatenáctého a dvacátého století obyvatelstvo všude četlo o nové ,,síle“, přetvořené v takzvaných elektrárnách nebo též centrálách z kinetické energie na elektřinu, o možnostech tuto elektřinu rozvádět po drátech do domů a živností, kde svítí nebo pohání stroje. Vznikl pojem elektrifikace a firmy, které se jí zabývaly, ji horlivě propagovaly. Většina, zvláště německých firem, snažila se elektrifikovat hustěji osídlená města, kde hustota obyvatel na kilometr sítě byla daleko větší než na venkově.
Venkov z hlediska elektrifikace značně pokulhával. Přes osvětu šířenou firmami a vzdělanými, pokrokově smýšlejícími nadšenci, bylo jistě nelehké přesvědčit rolníky na venkově k zařízení elektrického světla a pohonu. Těžké je vyjít ze zaběhnutých kolejí a ustoupit od osvědčených zvyklostí k neznámému. Hejčín a okolní obce svou těsnou blízkostí k Olomouci, kde se již od roku 1898 svítilo elektricky, měly v tomto výhodu porovnat rozdíl mezi čistým světlem elektrickým a čadící petrolejkou. To možná přispělo k dalším událostem.

Pro malou obec bylo tehdy obvyklé založit družstevní podnik do něhož se často sdružily i ostatní zainteresované obce.

František Zřídkaveselý ve své knize:,,Počátky elektrifikace Moravy 1878-1919“ str. 50, 108 a 109, píše o hejčínské elektrárně mimo jiné toto: ,,Dobrá prosperita dříve vybudovaných družstevních elektráren v Unčovicích a ve Věrovanech ovlivnila pozitivně snahu vybudovat podobnou elektrárnu v Hejčíně. Zřízení elektrárny se ujal Pozemkový ústav v Olomouci. Již v projektu se počítalo s účastí obcí Hejčín, Řepčín, Černovír, Lazce, Klášterní Hradisko a Chválkovice. Ze zástupců těchto obcí byl 29. listopadu 1910 zvolen přípravný výbor. Začátkem ledna 1911 proběhly schůze v obcích a 29. ledna 1911 bylo ustaveno společenstvo, které bylo 4. února zapsáno do rejstříku. Jako znalci byli k této akci přizváni profesoři brněnské české techniky inž. V. List a inž. L Grimm. Po formálních přípravách bylo pak dne 15. března 1911 přistoupeno k definitivnímu zakoupení hejčínského mlýna. Společenstvo za něj zaplatilo 90 000K. Poté byly zahájeny intenzívní práce na výstavbě elektrárny. Stavba centrály byla zadána firmě Bartelmus, Donát a spol. v Brně, stavba sítě firmě V. Adler a A. Srba, která zatajila svou tíživou finanční situaci a v průběhu prací se dostala do konkurzu, takže i stavbu sítí převzala firma Bartelmus, Donát. Na jaře 1912 byly veškeré práce dokončeny. Jako výše uvedené elektrárny, které byly elektrárně v Hejčíně vzorem, také hejčínská družstevní elektrárna dobře prosperovala. K valné hromadě, konané 27.dubna 1912 tvořil její čistý zisk přes 12 720 K a byl převeden na rezervní fondy. Podobně tomu bylo i v následujících létech. Koncem roku 1914 měla již splaceno celkem 1462 podílů po 50K t.j. 73 100 K Celková situace elektrárny je patrná z bilančního vyúčtování závodu k 31. prosinci 1914. Celková bilanční hodnota činila 349 277 K. Hrubý zisk činil 37 832,67 K. Na amortizaci strojů, budov atd. bylo věnováno 8632 K, úroky z výpůjček činily 16 280 K. Po odečtení daní a správních výloh zůstal čistý zisk 615,97 K. Rezervní fond obnášel k uvedenému datu 14 577 K a speciální rezervní fond 8295,84 K. Rovnováhu v bilanci zajišťoval v dřívějších letech značný příjem za instalace. V roce 1912 činil např.18 516,38 K a v roce 1915 už pouze 10 450 K. Za to však vzrůstala položka za odebraný proud. V roce 1912 (od 1.dubna do 31.prosince) činila tržba za proud 11 345,21 K, v roce 1914 už 26 103,57 K. Tu sehrálo svou úlohu také poznenáhlé připojování okolních obcí. Přesnou dobu připojení jednotlivých obcí zatím neznáme. Víme jen, že k pěti uvedeným v druhé kapitole, přibyly k roku 1918 obce Hradisko a Křelov, které byly převzaty od elektrárny v Horce a Topolanech. Hejčínská elektrárna byla později propojena s elektrárnou Moravských oceláren akc.spol. v Řepčíně ke vzájemné spolupráci. V roce 1918 vyrobila 183 000 kWh a prodala uvedeným obcím 216 400 kWh, což znamená, že 133 400 kWh odebrala od závodní elektrárny v Řepčíně“.

Zajímavé jsou rovněž níže uvedené údaje, které se dozvídáme ze statistiky elektráren z r. 1924, obsahující údaje k 1.lednu 1923.

Náhon pro vodní dílo elektrárny, jenž byl společný s mlýnem v Horce. Mor., vedl od jezu u Hynkova. Spád na turbínách v Hejčíně obnáší 1,35 m. Průtok je zde uveden 3000 l za vteřinu, přičemž ale hltnost každé turbíny činí 5000 l za vteřinu, což celkem činí 10 000 l. Je tudíž pravděpodobné, že údaj 3000 l je chybný.

Vodní dílo v Hejčínské elektrárně sestávalo ze dvou turbinových kašen, opatřených na vstupu česlicemi a stavidly, a dále jalovým kanálem, opatřeným stavidlem a přepadem. V kašnách byly instalovány vertikální Francisovy turbíny, každá s výkonem 70 Hp při 48 otáčkách. Otáčky turbín byly řízeny samočinnými regulátory. Turbíny poháněly přes palečná kola a řemenové převody dva třífázové synchronní alternátory. Každý při 760 otáčkách vyráběl 5250 Volt s frekvencí 50Hz s max.výkonem 40 kW. Dvojnásobný převod tohoto provedení vynikal lehkostí chodu. První stupeň tvořilo litinové palečné kolo, jehož palce ze zvlášť vybraného habru zabíraly do ocelolitinového pastorku, naklínovaného na předloze s řemenicí. Dobře osazené a udržované palečné kolo vydrželo i sto let v bezchybném provozu. Zde byla navíc výhoda v druhém, řemenovém stupni převodu, který výborně tlumil torzní kmity, což značně snížilo namáhání palečného převodu.

Turbíny byly dodány karlínskou továrnou na stroje ,,J.C.Bernard, Martinek, Česák“ v roce 1911, alternátory a ostatní elektrická zařízení firmou Bartelmus, Donát Brno.
Ještě se z výše uvedené statistiky dozvídáme údaje o výrobě za rok 1922.

Roční výkon:250 000 kWh; maxima:100 kW; minima:40 kW
Prodej (kWh/za rok): světlo - 93 440; pohon - 84 695; celkem - 178 135. Vlastní spotřeba v elektrárně činila 10 000 kWh za rok. celkem vše:188 135 kWh za rok.
Ztráty byly vypočteny na 36,5%.

Elektrárna Hejčín měla okolo roku 1922 zajištěný rezervní odběr o max. výkonu 100 kW od Městské elektrárny v Olomouci. Celkový roční odběr k 1.1.1923 činil 45 576 kWh. Toto rezervní propojení 5.kilovoltové sítě hejčínské s olomouckou elektrárnou vzniklo zřejmě kolem roku 1921, kdy byla olomoucká elektrárna napojena na sítě Středomoravských elektráren a sama přestala mít obavy o výši instalovaného výkonu ve vlastních elektrárnách.
Ve statistice elektráren k 31.prosinci 1925 vydané v El.Ročence ESČ 1927 se dozvídáme úhrnný výkon alternátorů v Hejčíně 100kW, což potvrzují i statistiky z let následujících. V El.Ročence ESČ 1931 podrobnější popis doslova zmiňuje: ,, Dva trojfázové generátory (alternátory) po 50kW“. Je tedy možné, že mezi lety 1923-1925 došlo k navýšení výkonu obou alternátorů jejich výměnou nebo převinutím. Porovnáním dochované fotodokumentace z období před 1.svět válkou a z období po 2. svět. válce zjišťujeme, že došlo s největší pravděpodobností k převinutí obou výše uvedených alternátorů. Za jistých technických předpokladů je to možné a občas k takovému řešení docházelo.

Ze statistik vydaných EL.Ročence ESČ 1927,1929,1931 sledujeme údaje o výrobě, prodeji a délce sítí.

Za zmínku rovněž stojí počty zaměstnanců. Za rok 1922 jsou uvedeni 3 dělníci a 2 úředníci, za rok 1925 je uvedeno 5 zaměstnanců, za rok 1927 6 zaměstnanců.

Ve výše zmíněném podrobnějším popisu zveřejněném v El. Ročence ESČ 1931 se mimo jiné dozvídáme další podrobnosti:,, Správcem elektrárny je St. Klablena, elektrárna má 6 zaměstnanců, zásobí 7 obcí s 12 000 obyvateli a přípojná hodnota činí 937 kVA. Cena 1 kWh pro světlo: 2,12 Kč; pro pohon a topení:1,60 Kč“.

K údajům o tehdejších instalovaných výkonech nutno podotknout, že se ve většině prostor svítilo žárovkami s příkonem od 5 W do 25 W a žárovky 60 a 100 W se osazovaly pouze do míst, kde bylo třeba vidět na práci ( kuchyně, živnostenská dílna a pod.).

Přesto měly mnohé elektrárny zřízené před první světovou válkou mnohdy mnoho co dělat, aby stačily v dobách války a těsně po ní pokrýt vzrůstající spotřebu elektřiny. Během války vzrostly ceny uhlí a petroleje natolik, že se elektřina vyrobená zejména ve vodních elektrárnách stala nejlevnější energií a byla po ní nevídaná poptávka. Elektrárny se z hlediska instalovaného výkonu projektovaly většinou se stoprocentní strojní rezervou. Tato rezerva byla během 1. svět. války často vyčerpána a mnohdy se narychlo stavěly kalorické pohonné jednotky (parní, naftové atd.), které ovšem zdražovaly cenu vyrobené kWh. Hejčínská elektrárna se těmto potížím vyhnula. Koncem roku 1923 mohla vyrobit 250 000 kWh a prodala 188 135 kWh. Jak výše uvedeno část proudu odebírala od Městské elektrárny olomoucké. Od samého počátku byla spojena se závodní elektrárnou Moravských oceláren V Řepčíně. Toto propojení pravděpodobně v pozdější době zaniklo. Ve statistikách z dvacátých let je pak uváděn pouze výše zmíněný odběr od Městské elektrárny v Olomouci.

Na schématu sítě Východomoravských elektráren (VME) z roku 1946 je vyznačeno napojení elektrárny Hejčín na sítě 22 kilovoltů. Ve Výroční zprávě Severomoravské energetiky za správní roky 1919- 1999, uvádí Pavel Pospěch soupis spotřebičů z roku 1937, z něhož se dozvídáme, že u 1830 odběratelů je připojeno celkem,, 8200 světelných výpustek, 210 žehliček, 45 vařičů, 103 zvonkové transformátory, 298 motorů a větší počet vysavačů, ventilátorů apod.

O dalších osudech elektrárny v Hejčíně zatím mnoho podrobností nemáme. Za zmínku stojí fakt, že v roce 1945 byla Hejčínská elektrárna i se sítěmi v rámci znárodnění průmyslu a energetiky začleněna do tehdejších Východomoravských elektráren n.p. Přerov, později přejmenovaných na Rozvodné závody Olomouc (ROL) se sídlem v Přerově a ještě později na Severomoravské energetické závody n.p. Ostrava RZ Přerov. To již byla elektrárna zrušena a technické zařízení sešrotováno. Název firmy byl ještě dvakrát upraven, až nakonec došlo k demolici budovy. Tak přišlo Mrštíkovo náměstí o zajímavou technickou památku.

Dnes již zůstaly jen útržky vzpomínek na poslední léta existence budovy hejčínské elektrárny a snad někde čeká nějaká ta nezaznamenaná vzpomínka pamětníka, pár vybledlých fotografií nebo starý účet za elektřinu s vytištěnou hlavičkou firmy ,,Společenská elektrárna Hejčín“ na zažloutlém papíře.

Na jaře 2012 tomu je sto let od uvedení elektrárny do provozu. Takové jubileum si zaslouží přinejmenším důstojnou vzpomínku už právě proto, že se tohoto jubilea budova elektrárny nedočkala.

Nezahazujte vzpomínky a dokumenty. Vzpomínky sepište a dejte je spolu s dokumenty těm, kteří je uchovají pro příští generace.

Všichni lidé nejsou k historii lhostejní! - Martin Šebík

Hejčín