Příroda - Hejčín
Hlavní nabídka:
Příroda
O HEJČÍNĚ
Říční tepnou Hejčína je Mlýnský potok. Ten tvoří hranici mezi jižní, zastavěnou částí katastru a severní částí, jež je volnou krajinou a zároveň vymezenou záplavovou zónou. Mlýnský potok je pravostranným bočním ramenem Moravy, jež odbočuje ze své mateřské řeky na jezu v Hynkově a vlévá se do ní zpět v Olomouci - Nových Sadech. Již v minulosti sloužil „Mlýňák“ jako náhon, na kterém stávala řada vodních mlýnů, z nichž jeden také v Hejčíně (do současnosti se nedochoval). Dnes nahrazují mlýny vodní elektrárny, kvůli kterým je průtok vody v Mlýnském potoce regulován. V létě zde často protéká více vody než v samotné Moravě. V minulosti protékal Mlýnský potok Hejčínem v klikaté, meandrující trase. Bohužel v 60. letech minulého století zde bylo jeho koryto necitlivě napřímeno a v březích opevněno betonovou dlažbou. Dnes tok připomíná spíše umělý kanál, který esteticky zachraňuje pouze velmi hodnotný břehový doprovod (olše, vrby a řada dalších druhů stromů a keřů).
Původní ráz Mlýnského potoka se dodnes dochoval výše proti proudu, v úseku protékajícím přírodní rezervací Plané loučky.
Kvalita vody v řece Moravě - a tím pádem také v Mlýnském potoce - se za posledních 20 let výrazně zlepšila. Do řek se vrátily ryby, které tu odjakživa žily - parmy, ostroretky, proudníci, ouklejky, štiky a další. V Mlýnském potoce žije také málo známá a tajemná ryba - mník jednovousý. Mník je treskovitá ryba s velkou hlavou a hadovitým tělem, jež bývá aktivní pouze v noci a při kalné vodě. Rybáři jej uloví na udici jen velmi vzácně. O mnících z Hejčína se psalo v odborné literatuře už na konci 19. století. Na březích Mlýnského potoka se lze setkat s dalším zajímavým živočichem - bobrem evropským. Nápadné jsou všudypřítomné okusy bobrů na kmenech stromů. V zimním období není vzácností potkat zde bobra, v klidu okousávajícího vrbové větvičky. Bobři zde stále více ztrácí svou přirozenou plachost a pronikají podél Mlýnského potoka stále hlouběji do centra Olomouce.
Krajinářsky i přírodně cennou částí Hejčína jsou také Hejčínské louky, rozprostírající se po obou stranách silnice vedoucí z Hejčína do Černovíra. Kvůli častým záplavám bylo toto území v minulosti využíváno výhradně jako přeplavované, a tedy velmi úživné louky a pastviny. Dnes většinu plochy Hejčínských luk zabírá orná půda. Původní louky se zde však v malých fragmentech dochovaly dodnes. Bezlesí je zde navíc doplněno lesními remízy, alejemi podél cest i rozptýlenou zelení. Území je proto stále atraktivní zejména pro ptactvo. Na jaře se z polí a luk ozývá tokání koroptví a zpěv skřivanů, mezi remízy prolétají hejna kvíčal. V zimě se po Hejčínských lukách potulují hejna hýlů, mlynaříků, koňader, modřinek a dalších druhů pěvců.
Autor: RNDr. Lukáš Merta, Ph. D.