Hejčínský cukrovar, rodina Mayů - Hejčín
Hlavní nabídka:
Hejčínský cukrovar, rodina Mayů
ČLÁNKY
Rodina Mayů zásadním způsobem ovlivnila dnešní tvář Hejčína. V roce 1851 koupili bratři Abraham a Herman Mayové bývalý konviktní dvůr Kláštera Hradisko a vystavěli na jeho pozemku lihovar. V letech 1863-1867 pak na místě zasypaného rybníka zřídili cukrovar, vlastnili také hopodářský dvůr pro pěstování dobytka (území kolem budované školy pro slabozraké). V roce 1892 si rodina Mayova nechala dle projektu předního vídeňského architekta Jakoba Gartnera postavit vilu (dnes denní stacionář Klíč), v roce 1912 např. věnovala pozemek na stavbu nové hejčínské školy.
Abrahamův syn Bedřich May (Friedrich von May) převzal postupně vedení podniku „Hatscheiner Zucker, Spiritus und Presshefe Fabrik der Brüder A. & H. May“, tedy hejčínské továrny na cukr, líh a kvasnice bratří Mayů.
Zastával funkci prezidenta správní rady a nejvíce se podílel na rozvoji firmy. Neomezoval se však pouze na Olomouc a působil i ve správních radách jiných významných podniků. Měl velké zásluhy na hospodářském rozvoji celého olomouckého kraje a za svou činnost získal řadu ocenění včetně dědičného šlechtického titulu. Za první republiky se dokázal přizpůsobit novým poměrům a hejčínskou firmu řídil ve spolupráci se synem a synovcem až do úctyhodných devadesáti let." Židovskou podnikatelskou rodinu zdecimoval fašistický režim.
Rodina Mayů také zásadním způsobem ovlivnila celý chod Hejčína. Ve své továrně dala práci právě mnoho lidem z Hejčína. V cukrovaru pracoval například jako úředník i poslední hejčínský starosta Václav Schön nebo třeba i otec Boženy Mrštíkové- Antonín Pacas, ten pracoval jako hlavní strojmistr cukrovaru od roku 1876. Oba byli z doslova přilehlého Mrštíkova náměstí, kde díky továrně se zásadně rozvíjela, dnes památkově chráněná, kolonie dělnických domků.
BRATŘI MAYOVÉ
Droždí se v Olomouci-Hejčíně vyrábělo již v roce 1853 a zásluhu na tom měli především bratři Abraham a Hermann Mayové. Přesvědčili moravské pekaře o kvalitě svých výrobků a brzy mohli na reklamní letáky připsat sousloví „chvalně známé“.
Ve slavné kuchařské scéně pohádky Byl jednou jeden král se Jan Werich ptá Vlasty Buriana: „Vrazils tam kvasnice?“ Když uslyší zamítavou odpověď, řekne: „Tak je tam vraž, ale přiměřeně!“ Věděl totiž, že velké množství kvasnic může způsobit nadměrné kynutí, horlivý Burian však dávkování přehnal a celé vaření nakonec skončilo katastrofou.
Kvasnice neboli droždí přitom znali již staří Římané, získávali je při kvašení piva a nazývali je „zahuštěnou pěnou“. Také ve středověku se používalo především kvasnic pivovarských, produkce obilného droždí začala teprve v polovině 19. století. Vedle specializovaných drožďáren se kvasnice vyráběly i v řadě lihovarů, pro něž bylo droždí výhodným doplňkovým produktem. Podobně začínali i bratři Mayové v Hejčíně u Olomouce, jejichž podnik se později stal největším výrobcem droždí u nás.
CUKR, LÍH A KVASNICE
Abraham a Hermann Mayové pocházeli z jihomoravské Břeclavi, podnikat však začali v Pozořicích u Brna a roku 1851 se přesunuli ještě severněji – do Hejčína, dnešního Olomouckého předměstí. Pronajali si pozemky a založili lihovar, ke kterému o dva roky později přibyla drožďárna a roku 1862 také cukrovar. Firma vystupovala pod německým názvem „Hatscheiner Zucker, Spiritus und Presshefe Fabrik der Brüder A. & H. May“, což v překladu znamenalo „Hejčínská továrna na cukr, líh a kvasnice bratří Mayů“.
Tím však podnikatelské aktivity Abrahama a Hermanna Mayů neskončily. Roku 1862 požádali o povolení k založení cukrovaru a lihovaru v Uherském Ostrohu a roku 1868 vybudovali také cukrovar ve Starém Městě u Uherského Hradiště, který následně provozovala firma „Uherskohradišťský cukrovar A. May, H. May a spol.“, vlastněná oběma bratry.
Cukrovarnická výroba se Mayům vyplácela, protože na Uherskohradišťsku jim patřila řada pozemků, na nichž pěstovali cukrovou řepu. Úspěšným produktem však byly také kvasnice, protože kromě Hejčína bylo jen málo podniků, které se zabývaly jejich výrobou.
RODINNÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST
Roku 1887 vstoupilo do firmy také šest synů obou podnikatelů, kteří se stali veřejnými společníky a měli i podpisové právo. O šest let později, roku 1893, Abraham i Hermann May zemřeli. Po skončení první světové války byla firma zapsána i pod českým názvem „Hejčínský cukrovar, lihovar a drožďárna bratří A. & H. Mayů v Olomouci“ a roku 1924 přeměněna na akciovou společnost se základním kapitálem 8,5 milionu korun. Vyráběla stále cukr, líh a droždí a jejími akcionáři byli pouze členové rodiny Mayů.
Nejvýraznější postavou továrny se stal Friedrich May, který dlouhá léta vykonával funkci prezidenta správní rady a nejvíce se podílel na rozvoji firmy. Neomezoval se však pouze na Olomouc a působil i ve správních radách jiných významných podniků. Měl velké zásluhy na hospodářském rozvoji celého olomouckého kraje a za svou činnost získal řadu ocenění včetně dědičného šlechtického titulu. Za první republiky se dokázal přizpůsobit novým poměrům a hejčínskou firmu řídil ve spolupráci se synem a synovcem až do úctyhodných devadesáti let.
KRIZE CUKRU
Hospodářské výsledky Hejčínské továrny byly zpočátku velmi dobré. Cukrovar zpracovával denně až 37 tun řepy, ze kterých vznikalo přibližně devět tun rafinovaného cukru, lihovar produkoval denně 20 hektolitrů lihu a denní kapacita lisovaného droždí se pohybovala okolo čtyř set kilogramů. Hotové zboží přitom putovalo ze třetiny na český trh, zbytek směřoval na export, zejména do Polska.
Ve třicátých letech však nastala krize cukrovarnického průmyslu a firma se ocitla ve ztrátě. Nepomohlo ani navýšení akciového kapitálu a roku 1935 vykazovala společnost „Hejčínský cukrovar, lihovar a drožďárna, dříve bratří A. & H. Mayů“ ztrátu téměř šesti milionů korun.
Nejhorší období však na firmu teprve čekalo. Rodina Mayů stihla sice ještě před příchodem německých okupantů rozprodat většinu akcií, Němci však po obsazení Československa v roce 1939 prodej neuznali a hejčínský podnik jako židovský majetek zabavili. O rok později dokonce do vedení závodu dosadili nuceného správce, tzv. treuhändera, kterým se stal místní německý úředník Rudolf Schindler.
NENAPLNĚNÁ OČEKÁVÁNÍ
Hned po osvobození roku 1945 přešel závod pod národní správu a o rok později byl zřízen národní podnik Hanácké závody lihovarské a drožďařské Olomouc, který spojoval drožďárnu a lihovar v Hejčíně, drožďárnu a lihovar v Pavlovičkách, lihovar v Hodolanech a továrnu na cukrovinky v Litovli. Pod názvem Hanácké lihovary a konzervárny byl pak roku 1960 sloučen s obdobným podnikem v Ostravě a vznikly Severomoravské lihovary a konzervárny, zkráceně Seliko.
Socialistická vláda do rozvoje potravinářského průmyslu příliš neinvestovala a drožďárenství se proto nadlouho ocitlo na úplném okraji zájmu. Změnu přinesl až rok 1976, kdy vznikla nová drožďárna v Olomouci-Hodolanech, do které byla přenesena výroba ze zastaralých provozů v Hejčíně i Pavlovičkách.
Po revoluci v roce 1989 se olomoucký podnik změnil na státní akciovou společnost Seliko, která byla roku 1993 privatizována. Jejími hlavními akcionáři se staly Investiční a poštovní banka, Česká pojišťovna a Komerční banka. Olomoucká drožďárna byla až do roku 1996 jedním ze čtyř výrobců droždí v České republice, poté však drožďárny v Nýřanech a Krásném Březně ukončily provoz a Seliku se otevřely nové možnosti. Výroba droždí se zvýšila o polovinu a vzhledem k tomuto úspěchu se olomoucká drožďárna stala roku 1999 samostatnou společností s názvem Česká drožďárenská společnost. Ještě tentýž rok ji Seliko prodalo francouzské firmě Lesaffre. V červnu 2005 přišlo zklamání. Kvůli zpřísnění norem a velké zahraniční konkurenci byla výroba olomouckého droždí po více než sto padesáti letech zastavena.
Použité zdroje: Robert Šimek - Hejčínský cukrovar; www.profit.tyden.cz