Václav Dusil - Hejčín

Hlavní nabídka:

Václav Dusil

Osobnosti

Podplukovník Československé armády, novinář

(30. 12. 1884 Hejčín – 28. 12. 1960 Olomouc)

Václav Dusil byl důstojník československé armády. Působil v Popradu a ve Vysokých Tatrách, kde aktivně spolupracoval se sportovními a turistickými organizacemi a byl činný jako novinář.

Po skončení první světové války 15. prosince 1918 na pancéřovém vlaku přijely do Popradu první československé jednotky tvořené příslušníky Československých legií. Vojáci nově vytvořené československé armády začali obsazovat strategická místa v nové Československé republice. Do Popradu přijela 6. ledna 1919 Horská brigáda. Její příslušník byl nadporučík - velitel 3. roty 7. horského praporu, od roku 1920 štábní kapitán Václav Dusil, později major a podplukovník. Krátce po příjezdu se příslušníci brigády nastěhovali do Popradu a do baráků v bývalém vojenském lazaretu, který letech 1915 - 1917 postavila Rakousko-Uherská vojenská správa v Tatranských Matliaroch.

Netrvalo dlouho a Václav Dusil začal s vojáky chodit do vysokohorského prostředí. Byl výborným lyžařem a zakrátko se svými přáteli na lyžích udělal několik túr do tatranských dolin. Nadřízené přesvědčil, že příslušníci horské brigády potřebují nejen dobrý výcvik v horách, ale musí umět i dobře lyžovat. Zpracoval metodiku lyžařských výcviků, pohybu a přežití v horách. V únoru - březnu 1920 byli vojáci, kromě dlouhých lyžařských pochodů, například z Dolního Smokovce na Polský hřeben, k Temnosmrečianským plesům, na Kôprovské sedlo, k Hincovu pleso, schopni absolvovat túry na Lomnický hřeben, Rysy i Širokou věž. Horský prapor č. 4 dokonce přešel přes Kôprovské sedlo i s dělostřelectvem. Rozebrané kulomety a děla nesli na hřbetech osli.

Dusil byl mimo jiné pověřen prací v Československo- polské delimitační komisi, která v letech 1919 - 1934 měla za úkol s konečnou platností vyřešit spory o novou hranici s Polskem, v tomto případě vytyčit severní hranici v oblasti Západních, Vysokých a Belianských Tatrách, která měla vést po hřebeni Tater. Územní nároky Poláků se i navenek projevovali koncentrací jejich vojska v chatách polských Tater. Javorová a Bielovodská Dolina byly v oblasti polského zájmu. A to Václavu Dusilovi vnuklo myšlenku zajistit hranice s Polskem přítomností vojáků v tatranských dolinách. Navrhl, aby vojsko postavilo v Dolině Bílých ples pod Předním Kopským sedlem chatku se dvěma místnostmi. Ta byla dokončena v srpnu 1923 a pojmenovali ji Votrubova chata na počest tehdejšího velitele Horské brigády v Spišské Nové Vsi generála Jana Votruby. V roce 1920 inicioval výstavbu vojenského přístřešku nebo i další chaty pod Rysy, která se po ustálení poměrů měla přeměnit na civilní objekt. Při její výstavbě aktivně pomáhali vojáci.

Vojáci potřebovali v Tatrách stálou a dobře zabezpečenou základnu. Na její výstavbu Václav Dusil vybral nedaleko Nového Smokovce horské pole. V roce 1923 zde vojáci postavili první dřevěné sruby. Sloužily jako polní tábor pro horolezecké kurzy. Byly známé jako "Baráky při Slavkovském potoku". V roce 1926 k nim přibyl důstojnický "pavilon". To už "Baráky" byly přejmenovány na Vojenské sruby.

Vojenské Zruby, dnes Tatranské Zruby

Votrubova chata

Kromě vojenských povinností začal V. Dusil být od roku 1920 aktivní i ve sportovních a turistických organizacích, vedl informační kancelář Tatranské komise Klubu československých turistů (KČST). Jako místopředseda Tatranské komise KČST vypracoval v roce 1921 projekt značkovaných turistických chodníků ve Vysokých Tatrách. Při výstavbě chodníků a jejich údržbě a označování zorganizoval a zajistil vždy pomoc vojáků. Zvláštní podíl měli vojáci na výstavbě Tatranské magistrály. Byl pověřen kontrolou práce horských vůdců, vyškolil 21 vůdců z podtatranských vesnic a spolu se svým pobočníkem Františkem Munsterem připravil jejich přezkoušení, doplnění výstroje, postaral se, aby dostaly nové vůdčí odznaky, vůdčí knížky a jednotné oděvy. Zpracoval zásady provozu záchranných stanic, metodiku záchranných akcí a v roce 1926 představil svou vizi záchranné služby ve Vysokých Tatrách. Angažoval se jako spoluzakladatel a funkcionář Sportovního klubu Vysoké Tatry, České župy Svazu lyžařů a jako zástupce armády působil v komisi pro zřízení Tatranského národního parku. Major Dusil byl iniciátorem prvního tatranského lyžařského filmu, ve kterém i účinkoval. Byl spoluzakladatelem týdeníku „Z Tater a Slovenských lázní“. V letech 1925 - 1930 byl jeho stálým spolupracovníkem a autorem řady článků s turistickou, horolezeckou a lyžařskou tématikou.

V roce 1934 Václav Dusil odešel z Vysokých Tater. "Pomohla" mu k tomu nevšední popularita a jeho kontakt s civilním životem. To neradi viděli jeho představení. Povýšili ho do hodnosti podplukovníka a přeložili do rodné Olomouce.

Dusilův náhodný objev při stavbě gymnázia (Paleolitická lovecká stanice)

V roce 1955 probíhaly práce na výstavbě hejčínského gymnázia. Při hloubení základů a prostor budoucích sklepů se na staveništi objevovaly rozsáhlé hromady vykopané zeminy. Jejich okolí pozorně sledoval Václav Dusil, rodák z Hejčína, legionář, podplukovník Československé armády a novinář. Právě on si všiml zajímavých předmětů a kosterních pozůstatků v odtěžené zemině a postupně shromáždil kolekci archeologických nálezů. Mezi nimi byly části kostí velkých zvířat, včetně mamutů, a také kamenné nástroje či jejich úlomky. K nejzajímavějším předmětům patřil pazourkový hrot. Nález nezůstal bez odborné pozornosti. Lokalitou se zabýval významný moravský archeolog a odborník na paleolit Josef Skutil, který výsledky publikoval jako doklad paleolitické přítomnosti na území města. Dospěl k závěru, že hejčínské gymnázium stojí na místě unikátní paleolitické lovecké stanice, a toto místo zároveň označil za vůbec nejstarší paleolitické osídlení Olomouce.

Knihy a publikační činnost:

Václav Dusil - Sníh, hory, slunce, Starý Smokovec 1935

Redaktor časopisu Vysoké Tatry (1932)