Život a oběť Antonína Pinky: Od ochotnického divadla k hrdinské sabotáži a nacistickému popravišti
Antonín Pinka (21. března 1889 – 28. června 1942) patřil k výrazným osobnostem společenského a kulturního života v Olomouci-Hejčíně. Běžný profesní život úředníka spojil s hlubokou vášní pro divadlo, spolkovou činnost a neobyčejnou osobní odvahou v boji proti nacistické okupaci.
Život v Hejčíně a vášeň pro divadlo
Antonín Pinka se narodil 21. března 1889 v Hejčíně (dnešní součásti Olomouce), kde také prožil většinu svého života v domě na Hejčínské ulici č. 12. Obživou mu byla úřednická profese – pracoval v olomoucké pobočce známé letecké firmy LETOV. Spolu s manželkou vychovával dvě děti, syna Zdeňka a dceru Marii.
V místě svého bydliště byl znám především jako neobyčejně aktivní člen komunity. Mimo své zaměstnání byl nadšeným ochotnickým hercem a divadelníkem, který se výrazně podílel na organizaci místního kulturního života a těšil se velké přízni a úctě svých spoluobčanů.
Hrdinská sabotáž v Letovu
Klidný rodinný i spolkový život přerušila německá okupace. Antonín Pinka však nezůstal pasivním přihlížejícím. Přímo na svém pracovišti v olomoucké pobočce firmy LETOV se spolu se svým kolegou odhodlal k neobyčejně riskantnímu a hrdinskému činu – do motorů německých vojenských letadel sypali písek, čímž vědomě poškozovali a paralyzovali nacistickou válečnou mašinérii.
Zatčení a tragický skon
Na základě udání byla tato odvážná sabotáž odhalena a gestapo Antonína Pinku zatklo. V těžkém období tzv. druhého stanného práva, které rozpoutaly nacistické orgány po atentátu na Reinharda Heydricha, byl dne 28. června 1942 v Kounicových kolejích v Brně popraven. O den později, 29. června 1942, byly jeho ostatky zpopelněny v Brněnském krematoriu.
Odkaz a vzpomínka
Po skončení druhé světové války nezůstala jeho oběť zapomenuta. Dne 20. října 1946 mu jeho přátelé a kolegové z hejčínského ochotnického spolku odhalili pamětní desku na domě v Olomouci-Hejčíně.
Zajímavostí je, že na samotné pamětní desce je vytesáno chybné datum popravy (16. srpna 1942) namísto historicky doloženého 28. června 1942. Tato drobná nepřesnost však nic nemění na tom, že Antonín Pinka zůstává v paměti regionu zapsán jako obětavý vlastenec, milovník kultury a hrdina, který za svůj odpor proti okupantům zaplatil životem.