Ing. František Čech vystudoval reálné gymnázium v Olomouci (1917) a techniku v Praze. Jako inženýr chemie pracoval v cukrovarnické dohlížecí službě na mnoha místech moravsko-slezské oblasti. Trvalé bydliště měl v Olomouci-Hejčíně, kde v roce 1920 založil ochotnickou loutkovou scénu Kašpárkova říše, jejiž činnosti se věnoval ze všech svých sil.
Pro tuto scénu napsal řadu loutkových her, zároveň režíroval, organizoval loutkářské hnutí Sokola, pořádal loutkářské kursy, přispíval články o loutkářských aktivitách a problémech do regionálního tisku a Loutkáře, vydával loutkářskou literaturu. Redigoval knižnice loutkových her, určených ochotnickým loutkářům: Kašpárkova knihovnička, Loutkářova vitrínka a Naše hry.
Ve 30. letech působil ve Všetulích, kde hrál v činoherním souboru Sokola, mj. Vávru v Maryše bratří Mrštíků, hrál i v Našich furiantech.Od 1951 působil ve funkci osvětového inspektora, spolupracoval s Ústředím lidové tvořivosti a Loutkářskou Chrudimí.
První loutkovou hru Zlaté srdce napsal ještě za studii, posléze napsal pro Kašpárkovou říši přibližně 150 titulů (asi 80 her vydal tiskem, další zůstaly v rukopise), jimiž se snažil obohatit dramatickou literaturu tehdejších loutkářských souborů. K přednostem jeho her, které patřily mezi ochotníky k velmi oblíbeným, patřily jednoduchý přehledný děj, přirozený dialog a smysl pro humor i praktické potřeby ochotnických loutkových scén. Vvystupuje v nich velmi často trojice veselých protagonistů: Kašpárek, Škrhola a policajt Pivoňka, kteří se dostávají do komických situací. Kašpárek je u Čecha již novodobou variantou této tradiční figury, je to veselý chasník, schopný svými vtipnými nápady řešit vzniklé situace, často se snaží nenásilně výchovně působit na dětské publikum.