Balbínova
Pojmenována po Bohuslavu Balbínu z Vorličné.
Bohuslav Balbín (3. 12. 1621 – 28. 11. 1688) byl český literát, historik, kněz, zeměpisec a pedagog. Jako jezuita se účastnil rekatolizace, jako vlastenec se ve své době řadil mezi obhájce českého jazyka. Uvědomoval si svízelnou situaci českého národa a literatury a snažil se ji řešit. Snažil se psát proti necitlivé rekatolizaci a germanizaci, za tyto názory byl pronásledován. Patří mezi nejvýznamnější osobnosti českého baroka. Veškerá Balbínova tvorba je charakterizována dvěma póly: pravověrným katolictvím a loajalitou k Habsburkům na jedné straně, srdečnou láskou k vlasti, jejímu jazyku a kultuře na straně druhé. Zastavila ho nemoc a později slepota. Přesto se nechtěl vzdát. Útěchu mu přinášelo heslo In silentio et spe fortitudo mea (Mlče a doufaje jsem statečný).
Od roku 1926 stále Balbínova.
Cyrilometodějské náměstí
Pojmenování odvozeno od zasvěcení nového chrámu sv. Cyrilu a Metoději, dokončeného na tomto místě v roce 1932. Vyjadřuje úctu k slovanským věrozvěstům, bratrům ze Soluně, kteří na pozvání velkomoravského knížete Rastislava přišli roku 863 na Moravu šířit křesťanství.
Od roku 1927 – 1939 Cyrilometodějské náměstí
1939 – 1945 Kostelní náměstí
1945 - … Cyrilometodějské náměstí
Cyrilská
Pojmenována po svatém Cyrilu.
Svatý Cyril (826/827 – 14. 2. 869), původním jménem Konstantinos, zvaný Filosof, řeholním jménem Kyrillos, byl významný byzantský teolog, filozof, filolog a diplomat, jeden z nejvýznamnějších učenců 9.století, byl mladším bratrem sv. Metoděje, spolu s nímž je označován jako apoštol Slovanů. V barokních textech se objevuje i pod jménem Crha. Spolu s Metodějem je hlavním patronem Moravy a spolupatronem Evropy.
Od roku 1927 stále Cyrilská.
Dolní Hejčínská
Již dříve používaný název pro zeměpisně jižnější, dolní, část hlavní komunikace dříve samostatné obce Hejčín.
Od roku 1920 stále Dolní Hejčínská.
Erenburgova
Pojmenována po Ilji Grigorjeviči Erenburgovi.
Ilja Erenburg (27. 1. 1891 – 31. 8. 1967) byl sovětský spisovatel, básník a publicista židovského původu. Překládal také francouzskou a španělskou literaturu.
V roce 1908 byl z politických důvodů uvězněn, poté uprchl a v letech 1908–1917 žil v Paříži, zde se seznámil s V. I. Leninem. Působil jako dopisovatel v Občanské válce ve Španělsku pro více novin.
Od roku 1926 – 1951 U pevnosti
1951 - … Erenburgova
Horní Hejčínská
Již dříve používaný název pro zeměpisně severnější, horní, část hlavní komunikace dříve samostatné obce Hejčín.
Od roku 1920 stále Horní Hejčínská.
Jarmily Glazarové
Pojmenována po Jarmile Glazarové.
Jarmila Glazarová, provdaná Podivínská, (7. 9. 1901 - 20. 2. 1977) byla česká spisovatelka, laureátka Státní ceny, národní umělkyně. Její tvorbu je možné zařadit mezi regionální prózu Slezska a Beskyd, v níž popisuje historii svého manželství a tragické osudy jiných žen. Na jejím díle je zajímavé, že jeho převážná část vznikla mezi lety 1936–1940.
Od roku 1977 stále Jarmily Glazarové.
Ladova
Pojmenována po Josefu Ladovi.
Josef Lada (17. 12. 1887 – 14. 12. 1957) byl český malíř, ilustrátor, scénograf a spisovatel. Působil jako karikaturista, ilustrátor a také jako spisovatel. Kromě mnoha pohádek a knih pro děti, které sám napsal, ilustroval především Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války a další knihy Jaroslava Haška, dále Tyrolské elegie, Krále Lávru a Epigramy Karla Havlíčka Borovského, Erbenovy a Drdovy pohádky a další.
Od roku 1959 stále Ladova.
Matochova
Pojmenována po Prof. PhDr. ThDr. Josefu Karlu Matochovi.
Prof. PhDr. ThDr. Josef Karel Matocha, v křestní matrice pouze Josef (14. 5. 1888 – 2. 11. 1961) byl český římskokatolický teolog, duchovní, vysokoškolský pedagog, arcibiskup olomoucký a metropolita moravský. Na olomoucké teologické fakultě přednášel jakožto řádný profesor v letech 1931–1939 a 1945–1948 křesťanskou filozofii a spekulativní dogmatiku, dvakrát byl jejím děkanem. V březnu 1948 jej papež Pius XII. jmenoval arcibiskupem olomouckým. Úřad však mohl vykonávat pouze do Velikonoc v roce 1950, kdy byl nezákonně internován a izolován komunistickou státní mocí. Jeho spolupracovníci byli zatčeni a on byl vězněn ve své rezidenci. V roce 1999 mu byl in memoriam udělen Řád T. G. Masaryka I. třídy.
1950 - 1990 Julia Fučíka
1990 - ... Matochova
Metodějská
Pojmenována po svatém Metoději.
Svatý Metoděj (*813 (prameny uvádějí i 815) – 6. 4. 885), významný byzantský (řecký) právník, státník a teolog, jeden z nejvýznamnějších učenců 9. století. V barokních textech se vyskytuje i slovanská (česká) podoba jeho jména: Strachota; původně se však jmenoval Michael. Michael-Metoděj, byl starší bratr sv. Konstantina- Cyrila, nejstarší ze sedmi dětí drungaria Lva a jeho ženy Marie. Michael (Metoděj) byl urostlé postavy a velmi inteligentní. Studoval v Soluni a v Cařihradu (Konstantinopoli). Spolu s Cyrilem je hlavním patronem Moravy a spolupatronem Evropy.
Od roku 1927 – 1961 Metodějská
1961 – 1990 Majakovského
1990 - … Metodějská
Mrštíkovo náměstí
Pojmenováno po Vilému Mrštíkovi.
Vilém Mrštík (14. 5. 1863- 2. 3. 1912) byl český spisovatel, dramatik, překladatel a literární kritik. Od roku 1895 patřil Vilém k signatářům Manifestu České moderny. Zařadil se k překladatelům a propagátorům ruského realismu, hlavně Dostojevského, Turgeněva, Gogola a Tolstého, podobnou pozornost věnoval i francouzským realistům. Zabýval se i literární kritikou, kde obhajoval syrovost a pravdivost francouzského realismu, především Émila Zoly a Guy de Maupassanta. V roce 1904 se oženil s Boženou rozenou Pacasovou, která bydlela v Hejčíně v Hejčínských sadech (dnes Mrštíkovo náměstí). 2. 3. 1912 si Vilém podřezal krční žíly a probodl srdce. Božena Mrštíková moc neotálela a vrátila se do rodného Hejčína, kde žila až do své smrti.
… do roku 1919 Hejčínské sady
1920 – 1945 Hejčínské sady
1945 - … Mrštíkovo náměstí
Na Šibeníku
Pojmenována podle místa Šibeničního vrchu. Zde bylo původně městské popraviště s šibenicí a vykonávalo se zde právo hrdelní.
Od roku 1920 – 1940 Na Šibeníku
1940 – 1945 Zeppelinova třída
1945 - … Na Šibeníku
Na Trati
Pojmenována podle místní železniční trati Olomouc – Kostelec na Hané z roku 1883. Ulice trať věrně kopíruje.
Od roku 1926 – 1939 Na trati
1939 – 1945 Immelmannova
1945 - … Na Trati
Nová Hejčínská
Nově vzniklá ulice v nově zastavěné části Hejčína. Vhodný název do míst, kde už je Dolní, Horní i Střední Hejčínská.
Od roku 2007 Nová Hejčínská
Olbrachtova
Pojmenována po Ivanu Olbrachtovi. Ivan Olbracht, vlastním jménem Kamil Zeman, (6. 1. 1882 – 30. 12. 1952) byl český spisovatel-prozaik, publicista, novinář a překladatel německé prózy, národní umělec (1947). Od roku 1905 působil jako redaktor Sociální demokracie ve Vídni v Dělnických listech, později v Praze v Právu lidu. Roku 1921 vstoupil do KSČ a začal působit jako komunistický novinář, především v Rudém právu. Za první republiky byl dvakrát vězněn za své příliš revoluční komunistické názory. V roce 1929 z KSČ vystoupil po podepsání Manifestu sedmi. V parlamentních volbách v roce 1946 byl zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ. V parlamentu setrval do konce funkčního období, tedy do voleb do Národního shromáždění roku 1948. Významné jsou jeho práce z prostředí Podkarpatské Rusi.
Od roku 1927 – 1939 Ctibora Tovačovského z Cimburka
1940 – 1945 Oswalda Bölkeho
1945 – 1953 Ctibora Tovačovského
1953 - … Olbrachtova
Ovesná
Pojmenována po kdysi užívané polní trati Ovesniska.
Od roku 1941 stále Ovesná.
Pešinova
Pojmenována po Tomáši Pešinovi z Čechorodu.
Tomáš Jan Pešina z Čechorodu (19. 12. 1629 – 3. 8. 1680) byl český katolický duchovní, dějepisec a spisovatel. Od roku 1674 byl biskupem samandrijským. Byl pokračovatelem Bohuslava Balbína, generální vikář a kapitulní děkan sv. Víta v Praze, milovník českého jazyka a sběratel. Stal se mistrem literárního umění a bakalářem teologie. Roku 1653 byl vysvěcen na kněze a přidělen jako kaplan do Kostelce nad Orlicí. Je řazen k zakladatelům moravské historiografie.
Od roku 1926 stále Pešinova.
Sibieského
Pojmenována po Janu III. Sobieským.
Jan III. Sobieski, Turky zvaný Lev z Lechistánu, (17. 8. 1629 – 17. 6. 1696) byl velký korunní hejtman a vrchní velitel vojsk Republiky obou národů a polský král. Je považován za posledního z velkých polských králů a jednoho z největších turkobijců. V roce 1683 přitáhl v čele spojených polsko-litevsko-německo-rakouských jednotek na pomoc Turky obležené Vídni a v bitvě u Vídně (12. září 1683) rozdrtil podstatně silnější turecká vojska vedená pašou Karou Mustafou, čímž zastavil turecký postup do nitra Evropy. Byl pochován na hradě Wawel, kde se v současnosti v hrobě obrací a ťuká si na čelo. Hejčínem projel při svém tažení dne 26. 8. 1683.
Od roku 1927 – 1939 Jana Sobieského
1939 – 1945 Udetova
1945 - … Sobieského
Střední Hejčínská
Střední Hejčínská je zeměpisné pojmenování. Nachází se totiž mezi Horní Hejčínskou a Dolní Hejčínskou.
Od roku 1995 stále Střední Hejčínská.
Štolbova
Pojmenována po Františku Štolbovi.
František Štolba (24. 3. 1839 – 4. 4 1910) byl profesor chemické technologie a enzymologie na pražské technice. Dvakrát byl zvolen rektorem ČVUT. Obdržel řadu ocenění a vyznamenání. V roce 1906 byl jmenován dvorním radou. V roce 1909 mu byl udělen čestný titul Doctor honoris causa technických věd za celoživotní pedagogickou i vědeckou činnost. Téhož roku mu byl udělen komturský kříž Řádu Františka Josefa. Je autorem více než dvou set odborných článků v českém i německém chemickém tisku.
… - 1919 Štolbova
1920 - … Štolbova
Tomkova
Pojmenována po Václavu Vladivojovi Tomkovi.
Václav Vladivoj rytíř Tomek, starším způsobem zápisu též Wácslaw Wladiwoj Tomek (31. 5. 1818 - 12. 6. 1905), byl český historik, archivář, konzervativní politik a pedagog. Proslul zejména dvanáctisvazkovým dílem Dějepis města Prahy a pětisvazkovými Základy starého místopisu pražského. Roku 1885 byl jmenován členem Panské sněmovny (horní komory Říšské rady) a dne 30. listopadu 1898 byl povýšen do rytířského stavu. Působil v Komisi pro soupis památek Prahy od jejího vzniku v roce 1883 (1884) a jako její člen spoluvytvářel první systém památkové péče v Čechách.
… - 1919 Tomkova
1919 - … Tomkova
U Mlýnského potoka
Pojmenována podle koryta Mlýnského potoka, které přesně v místech ulice teklo do své regulace v roce 1954.
Od roku 2007 stále U Mlýnského potoka.
Vitáskova
Ulice pojmenována po Františku Vitáskovi.
František Vitásek (1890–1973) byl český geograf, člen ČSAV, univerzitní profesor přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Jako vědec a pedagog se věnoval oboru fyzického zeměpisu. Je rodákem z Velké Bystřice a absolventem Slovanského gymnázia v Olomouci. Je autorem řady vysoce ceněných odborných prací i učebních textů.
Od roku 1950 – 1990 Brigádnická
1990 - … Vitáskova
Zrinského
Pojmenována po Mikuláši Šubiči Zrinském.
Mikuláš Šubič Zrinský (chorvatsky Nikola Šubić Zrinski, maďarsky: Zrínyi Miklós; asi 1508 – 7. 9. 1566) byl chorvatský a uherský vojevůdce žijící v letech 1508–1566. Jako mladík se účastnil bitvy o Vídeň (1529). Roku 1542 přispěl k záchraně císařské armády u Pešti a získal za to titul bána. Porazil Turky v několika bitvách (např. u Somlyó a Babócsy). Roku 1564 se oženil s Evou z Rožmberka. Ještě jednou porazil Turky (u Szegedu roku 1564), ale roku 1566 padl v bitvě o vodní hrad Szigetvár. Ve chvíli, kdy celá pevnost byla v plamenech, nechal otevřít bránu, a vyrazil se zbytkem svých vojáků vstříc jisté smrti. Stal se tím maďarským a chorvatským národním hrdinou. V knize Trpimira Macana Dějiny Chorvatů je pro něj užita přezdívka „nový Leonidas“. Byl pradědem maďarského spisovatele a šlechtice Mikuláše Zrinského. V Chorvatsku i Maďarsku je po něm pojmenováno mnoho ulic a náměstí, a také chorvatský koňak Zrinski. Chorvatský skladatel Ivan Zajc (1832–1914) o obraně Szigetváru napsal operu Mikuláš Šubič Zrinský (1876), která je považována za chorvatskou národní operu.
Od roku 1929 stále Zrinského.
Použité zdroje: Milan Tichák, Lexikon olomouckých ulic; otevřená encyklopedie Wikipedia