Kaple sv. Jana Nepomuckého - Hejčín
Hlavní nabídka:
Kaple sv. Jana Nepomuckého
Články
Postavena byla obcí Hejčín během roku 1821. Nachází se uprostřed nejstarší části Hejčína, na Mrštíkově náměstí.
Nikdo určitě netušil, že již deset let od výstavby získá kaplička pro obyvatele Hejčína obrovský a neocenitelný význam, který si zachová prakticky celých 100 let, až do výstavby hejčínského kostela sv. Cyrila a Metoděje v roce 1932.
Tím důvodem byla epidemie cholery, která vypukla 4. listopadu roku 1831 a jen do konce měsíce tehdy onemocnělo 26 ze zhruba 450 obyvatel Hejčína. Protože obec byla od Hradiska vzdálená tři čtvrtě hodiny chůze a nemocných stále přibývalo, zažádal lokální kaplan vysokou konzistoř o svolení, aby hejčínská kaple sv. Jana Nepomuckého byla využívána ke čtení mší a k úschově Svátosti. Zároveň požádal, aby vysoká konzistoř určila na výpomoc světského kněze, veledůstojného pána Petra Suritzu, který toho času v Hejčíně bydlel. Knězi mělo být za to zajištěno bydlení, strava a otop od obce a jako remuneraci (peněžitou odměnu k platu) měl dostat od lokálního kaplana, který žádost poslal, měsíčně 5 zl. konvenční měny. Lokálním kaplanem v Hejčíně byl pan Jan Kuranda, toho času suplující profesor pastorální teologie na univerzitě v Olomouci. Ten kapli sv. Jana Nepomuckého dne 17. listopadu 1831 vysvětil, aby mohla sloužit k zmíněným účelům.
Spisovatelka Božena Mrštíková, která bydlela přímo u kaple, píše ve svých „Vzpomínkách“:
„Jednou do roka, kolem 16. května, byla v kapličce sloužena mše svatá. Na oltáříku mezi světly voskovic voněly kytice bezu, bělavý dým vystupoval z uctivé kadidelnice ke zlatým hvězdám, namalovaným v modři stropu, před vchodem byli shromážděni občané hejčínští. Zpívajíce nábožnou píseň, mimoděk si uvědomovali vrozenou jim příchylnost k památkovému významu této obecní starožitnosti. Byla k tomuto dni nově podrovnána a olíčena jasně žlutou barvou. Památný kříž, k němuž hledělo její průčelí, byl pietně ověnčen a prostranství před jejím vchodem bylo posypáno mladou travinou a jarními květy.“
V novinách České slovo vyšel v roce 1935 článek s názvem Reportáž z předměstí, kterou napsal Jaroslav Rýbar – Želiva a o kapličce píše: „Kaplička sama stojí na místě, kde za starých časů býval veliký zděný sklep, do něhož se schovávalo mléko a maso.“ Pod kapličkou měl být úkryt „mléka, strdí a egyptských hrnců“.
Opravy a rekonstrukce – Pruské ohrožení podpořilo výstavbu olomoucké pevnosti a vázalo většinu financí, na památky peněz moc nezbylo, a tak si hejčínští pomohli sami a v roce 1886 již silně poškozenou kapli díky sbírce obnovili. Další významnější obnova proběhla až kolem let 1998-2000, ale kapličce spíše ublížila. Naprosto nevhodně zvolená „balkónová“ dlažba způsobovala vzlínání vlhkosti do stěn kaple a interiéru, proto se oltář prohnul jak luk a kaple velmi trpěla.
V červnu roku 2012 byl obnoven téměř nečitelný nápis na kapli, který zní:
"Kaple tato postavena ke cti Jana z Nepomuku roku 1821 obnovena r. 1886 od občanů Hejčínských"
Během rekonstrukce v roce 2013 byla kaple z důvodu vysoké vlhkosti celkově podřezána a opravena byla také její fasáda. Kaple získala nový nátěr a byl celkově vymalován i interiér. V roce 2019 prošly odbornou rekonstrukcí dveře kaple a poškozené betonové schody byly vyměněny za pískovcové. V listopadu 2021 proběhla náročná a důležitá kompletní oprava střechy kaple včetně zvoničky. Opravu provedla firma Jaroslav Lakomý ze Štítů, což je asi nejlepší odborná firma u nás, která provádí montáž přírodní břidlicové krytiny a drží mnoho významných ocenění. Byl to symbolický dar k výročí 200 let existence kapličky.
- Aleš Vánský - správce kapličky
Vysvěcení nového zvonu farářem Dosedlou, r.1946
(+ AI verze po najetí myší na obrázek)
U příležitosti výročí 200 let kaple jsem požádal o pomoc s určením nalezené pečeti v oltáři kaple kolegyni Mgr. Janu Oppeltovou, Ph.D., z katedry historie FF UPOL.
Té se podařilo nemožné a získala asi všechen dostupný materiál, který se ke kapli dal sehnat a sepsala to do následujícího článku níže.
S úctou velmi děkuji za vynikající práci! - A.V.
Poznámky ke kapli sv. Jana Nepomuckého v Olomouci – Hejčíně
Mgr. Jana Oppeltová, Ph.D.
Vlastníkem pečeti nalezené v oltáři je Ferdinand Maria Chotek hrabě z Chotkova a Vojína (narozenému 8. září 1781 ve Vídni), který byl jmenován pomocným biskupem olomouckým 14. dubna 1817 a vysvěcen 1. června téhož roku. Byl biskupem koadjutorem (již dopředu určeným nástupcem Rudolfa Jana kardinála Habsbursko-lotrinského a po jeho smrti 23. července 1831 se stal jeho nástupcem. Jako olomoucký kníže – arcibiskup byl slavnostně intronizován 24. února 1832 a zemřel 5. září 1836.
Pečeť nepochybně chránila ostatky svatých, které se umisťovaly do kamenné desky cca 30 x 30 cm, široké cca 5 m opatřené dřevěným rámečkem pro ochranu kamene. Takové části oltáře se říkalo oltářní kámen (altare portatile). Uprostřed pak byl vysekán prostor pro ostatky mučedníků, které byly do něj vloženy, zapečetěny, zakryty dalším kamenem a opatřeny také potvrzením o pravosti.
Od baroka je tento původně raně křesťanský fenomén (tj. sloužit mši na hrobech mučedníků) transformován: Původní středověké kamenné oltáře, kam byly vkládány ostatky mučedníků i s listinami (zvanými autentiky), byly nahrazeny oltáři nepevnými či dřevěnými, do nichž se běžně vkládal tento oltářní kámen, spojující potřebu sloužit mši na něčem pevném a spojeném s ostatky mučedníků.
Dále jsem mohla (díky vstřícnosti dnešního správce farnosti Olomouc – Klášterní Hradisko P. Mgr. Bc. Pavla Hyacinta Kuchty OPraem.) si prohlédnout písemnosti, které jsou součástí farního archivu včetně pamětní knihy. V spisové části archivu se mi podařilo najít následující zajímavosti:
14. 11. 1831: Příkaz generálního vikáře arcidiecéze a děkana olomoucké kapituly, kterým byl Maria Waichard hrabě Trauttmansdorff-Weinsberg (1760–1842) lokalistovi ve Slatinicích (byl jím P. Petr Suřica), aby okamžitě vyslal z důvodů epidemie cholery do Hejčína svého pomocného kněze (není určeno jméno). Ten zde měl sloužit nemocným a umírajícím a proto dostal svolení každodenně sloužit v kapli mši svatou a uchovávat zde také Sanctissimum – tj. proměněné hostie, které mj. potřeboval jako viaticum pro umírající (poslední svaté přijímání spojené se zpovědí a udílením tzv. posledního pomazání). Pomocnému knězi měla poskytnout ubytování a další potřeby obec Hejčín, peníze za odsloužené mše mu měl vyplatit hradiský lokalista (= měl stejné povinnosti a práva jako farář, ale farář byla funkce váženější). Dokument zmocňuje také hradiského lokalistu (byl jím P. Jan Kuranda), aby kapli k tomuto účelu požehnal (benediciren). Do Slatinic na výpomoc byl poslán blíže nejmenovaný kapucín z olomouckého konventu [= Obrázek 1 + 2]
6. 4. 1864: Průvodní dopis Arcibiskupské konsistoře v Olomouci k mešnímu indultu pro kapli v Hejčíně a Černovíře zaslaný lokalistovi z Klášterního Hradiska (lokalistou byl P. Cyril Šišma). Podle listu mělo být toto svolení sloužit mše v obou kaplích zarámováno, zaskleno a pověšeno v kapli samé. Taxa za vyřízení, která se měla zaplatit konsistoři, činila 1 zl. a 68 kr, pro obě kaple 3 zl. 36 kr. [= Obrázek 3]
25. 8. 1875: Průvodní dopis Arcibiskupské konsistoře v Olomouci k mešnímu indultu pro kapli v Hejčíně, zaslané administrátorovi z Klášterního Hradiska (prozatímním správcem fary byl P. Josef Šmerg). Svolení sloužit mše mělo být zarámováno a pověšeno v kapli. Taxa pro konsistoř za vyřízeníbyla stejná: 1 zl. a 68 kr. [= Obrázek 4]
6. 11. 1916: Opis mešního indultu, vydaného olomouckým arcibiskupem Lvem kardinálem Skrbenským z Hříště (1863–1938) pro kapli v Hejčíně. Tato listina dovolovala světským i řeholním kněžím zde sloužit mše se souhlasem faráře z Klášterního Hradiska – a to dvakrát ročně. Jednou na svátek sv. Jana Nepomuckého nebo v neděli, která bude po jeho svátku následovat a podruhé jeden jakýkoliv všední den, na němž se dohodnou obyvatelé vesnice se svým duchovním správcem. Zvolená hodina nesmí kolidovat se mší či kázáním ve farním kostele. Mešní indult se vydává na deset let, poté je třeba žádat o nový. Má být zasklen a vyvěšen v kapli (proto se ve farním archivu zachoval jen jeho opis). V textu indultu se píše, že kaple je postavena k bohoslužbě, je přiměřeně ozdobená, od světského užívání chráněná a opatřená nutnými věcmi pro bohoslužbu (ad cultum divinum exstructo, decenter ornato, ab usibus profanis libero et ad sacrificandum necessariis proviso) a dokonce se zde výslovně mluví o oltářním kameni (super altari portatili). [= Obrázek 5]
7. 11. 1916: Průvodní dopis Arcibiskupské konsistoře v Olomouci k výše zmíněnému mešnímu indultu pro kapli v Hejčíně, zaslaný administrátorovi z Klášterního Hradiska (byl jím farář P. Eduard Pavlík). Jsou v něm vypsány tři podmínky: 1. mešní indult musí být zarámován a vyvěšen v kapli celé desetiletí; 2. před tím musí být opsán a kopie uložena do farního archivu (viz výše); 3. po deseti letech musí být včas obnoven. [= Obrázek 6]
9. 6. 1928: Průvodní dopis Arcibiskupské konsistoře v Olomouci k mešnímu indultu pro kapli v Černovíře, zaslaný faráři z Klášterního Hradiska (byl jím P. František Nováček). Je zde zmínka o indultu pro kapli v Hejčíně s poznámkou, že byl zaslán duchovnímu správci u sester dominikánek v Řepčíně, který od roku 1921 zastupoval faráře z Klášterního Hradiska, neboť v klášterní kapli sloužil mše, křtil a oddával – a patrně tedy sloužil povolené dvě mše i v hejčínské kapli. [= Obrázek 7]
Z pamětní knihy (kroniky) farnosti na Klášterním Hradisku jsou zde jen malé zmínky (některé se týkají jen Hejčína či kříže), Pamětní kniha, vedená česky (bohužel až od roku 1891), není stránkována, takže zde jsou zaneseny odkazy na roky.
Rok 1896: V listopadu štafírován a opraven kamenný kříž před školou v Hejčíně od Gustava Přečka, pozlacovače a kostelního malíře z Olomouce za 16 zl. rakouského čísla.
Rok 1908: Jelikož silnice vedoucí hejčínskou obcí byla rozšířena, byl kříž u školy hejčínské stojící asi o 1 na ½ m do zahrady školní pošinut a řepčínským stavebním mistrem kamenickým Michalem Jahodou vkusně opraven.
Rok 1912: V neděli dne 4. srpna posvětil místní farář Eduard Pavlík na pozvání zastupitelstva a místní školní rady obce Hejčínské tamější novou budovu školní. Téhož dne byla slavná mše svatá v kapli hejčínské, z níž se šlo průvodem k budově školní a vykonalo se svěcení. [= Obrázek 8]
Rok 1917: Farář P. Eduard Pavlík zanechává svým nástupcům hodnocení náboženského života ve třech přifařených obcích – Hejčíně, Černovíru a v Lazcích: Obec hejčínská, ač nejchudší, farnímu kostelu úplně skoro odcizená, navštěvující ho hromadně dvakrát za rok o velikonocích a o Božím Těle – jest v náboženském ohledu celkem nejlepší. Lid chudý, dělnický, ale obětavý a věrou katolickou proniknutý. Mládež trpí místem, netečností školy na veřejné chování její – ale jádro jest dobré. Važ si každý Hejčína! [= Obrázek 9]
16. května 2021
Jana Oppeltová