Kaple sv. Jana Nepomuckého - Hejčín
Hlavní nabídka:
Kaple sv. Jana Nepomuckého
ČLÁNKY
Uprostřed Mrštíkova náměstí v Hejčíně se nachází kaple svatého Jana Nepomuckého se zvonicí z roku 1821. Informací o kapličce máme velmi málo, proto jsem se snažil s ohledem k výročí 250 let od postavení kapličky nějaké získat. Bohužel jak v Zemském archivu, tak i ve Státním archivu v Olomouci se nenašlo ke kapličce vůbec nic. Jedinou šancí a poslední nadějí získat nějaké informace ke kapličce byl archiv přímo na farnosti Klášterního Hradiska a nalezená pečeť v oltáři. O pomoc jsem požádal kolegyni z katedry historie FF UP, paní Mgr. Janu Oppeltovou, Ph.D., a byla to "trefa do černého". Dnes, v den svátku svatého Jana Nepomuckého, mi zaslala zpracovaný materiál, který obratem převádím na web jako symbolický "dar" kampličce.
Tímto velmi děkuji Mgr. Janě Oppeltové, Ph.D. za vynikající práci a pomoc.
S úctou autor webu Aleš Vánský
Poznámky ke kapli sv. Jana Nepomuckého v Olomouci – Hejčíně
Vlastníkem pečeti nalezené v oltáři je Ferdinand Maria Chotek hrabě z Chotkova a Vojína (narozenému 8. září 1781 ve Vídni), který byl jmenován pomocným biskupem olomouckým 14. dubna 1817 a vysvěcen 1. června téhož roku. Byl biskupem koadjutorem (již dopředu určeným nástupcem Rudolfa Jana kardinála Habsbursko-lotrinského a po jeho smrti 23. července 1831 se stal jeho nástupcem. Jako olomoucký kníže – arcibiskup byl slavnostně intronizován 24. února 1832 a zemřel 5. září 1836.
Pečeť nepochybně chránila ostatky svatých, které se umisťovaly do kamenné desky cca 30 x 30 cm, široké cca 5 m opatřené dřevěným rámečkem pro ochranu kamene. Takové části oltáře se říkalo oltářní kámen (altare portatile). Uprostřed pak byl vysekán prostor pro ostatky mučedníků, které byly do něj vloženy, zapečetěny, zakryty dalším kamenem a opatřeny také potvrzením o pravosti.
Od baroka je tento původně raně křesťanský fenomén (tj. sloužit mši na hrobech mučedníků) transformován: Původní středověké kamenné oltáře, kam byly vkládány ostatky mučedníků i s listinami (zvanými autentiky), byly nahrazeny oltáři nepevnými či dřevěnými, do nichž se běžně vkládal tento oltářní kámen, spojující potřebu sloužit mši na něčem pevném a spojeném s ostatky mučedníků.
Dále jsem mohla (díky vstřícnosti dnešního správce farnosti Olomouc – Klášterní Hradisko P. Mgr. Bc. Pavla Hyacinta Kuchty OPraem.) si prohlédnout písemnosti, které jsou součástí farního archivu včetně pamětní knihy. V spisové části archivu se mi podařilo najít následující zajímavosti:
14. 11. 1831: Příkaz generálního vikáře arcidiecéze a děkana olomoucké kapituly, kterým byl Maria Waichard hrabě Trauttmansdorff-Weinsberg (1760–1842) lokalistovi ve Slatinicích (byl jím P. Petr Suřica), aby okamžitě vyslal z důvodů epidemie cholery do Hejčína svého pomocného kněze (není určeno jméno). Ten zde měl sloužit nemocným a umírajícím a proto dostal svolení každodenně sloužit v kapli mši svatou a uchovávat zde také Sanctissimum – tj. proměněné hostie, které mj. potřeboval jako viaticum pro umírající (poslední svaté přijímání spojené se zpovědí a udílením tzv. posledního pomazání). Pomocnému knězi měla poskytnout ubytování a další potřeby obec Hejčín, peníze za odsloužené mše mu měl vyplatit hradiský lokalista (= měl stejné povinnosti a práva jako farář, ale farář byla funkce váženější). Dokument zmocňuje také hradiského lokalistu (byl jím P. Jan Kuranda), aby kapli k tomuto účelu požehnal (benediciren). Do Slatinic na výpomoc byl poslán blíže nejmenovaný kapucín z olomouckého konventu [= Obrázek 1 + 2]
6. 4. 1864: Průvodní dopis Arcibiskupské konsistoře v Olomouci k mešnímu indultu pro kapli v Hejčíně a Černovíře zaslaný lokalistovi z Klášterního Hradiska (lokalistou byl P. Cyril Šišma). Podle listu mělo být toto svolení sloužit mše v obou kaplích zarámováno, zaskleno a pověšeno v kapli samé. Taxa za vyřízení, která se měla zaplatit konsistoři, činila 1 zl. a 68 kr, pro obě kaple 3 zl. 36 kr. [= Obrázek 3]
25. 8. 1875: Průvodní dopis Arcibiskupské konsistoře v Olomouci k mešnímu indultu pro kapli v Hejčíně, zaslané administrátorovi z Klášterního Hradiska (prozatímním správcem fary byl P. Josef Šmerg). Svolení sloužit mše mělo být zarámováno a pověšeno v kapli. Taxa pro konsistoř za vyřízeníbyla stejná: 1 zl. a 68 kr. [= Obrázek 4]
6. 11. 1916: Opis mešního indultu, vydaného olomouckým arcibiskupem Lvem kardinálem Skrbenským z Hříště (1863–1938) pro kapli v Hejčíně. Tato listina dovolovala světským i řeholním kněžím zde sloužit mše se souhlasem faráře z Klášterního Hradiska – a to dvakrát ročně. Jednou na svátek sv. Jana Nepomuckého nebo v neděli, která bude po jeho svátku následovat a podruhé jeden jakýkoliv všední den, na němž se dohodnou obyvatelé vesnice se svým duchovním správcem. Zvolená hodina nesmí kolidovat se mší či kázáním ve farním kostele. Mešní indult se vydává na deset let, poté je třeba žádat o nový. Má být zasklen a vyvěšen v kapli (proto se ve farním archivu zachoval jen jeho opis). V textu indultu se píše, že kaple je postavena k bohoslužbě, je přiměřeně ozdobená, od světského užívání chráněná a opatřená nutnými věcmi pro bohoslužbu (ad cultum divinum exstructo, decenter ornato, ab usibus profanis libero et ad sacrificandum necessariis proviso) a dokonce se zde výslovně mluví o oltářním kameni (super altari portatili). [= Obrázek 5]
7. 11. 1916: Průvodní dopis Arcibiskupské konsistoře v Olomouci k výše zmíněnému mešnímu indultu pro kapli v Hejčíně, zaslaný administrátorovi z Klášterního Hradiska (byl jím farář P. Eduard Pavlík). Jsou v něm vypsány tři podmínky: 1. mešní indult musí být zarámován a vyvěšen v kapli celé desetiletí; 2. před tím musí být opsán a kopie uložena do farního archivu (viz výše); 3. po deseti letech musí být včas obnoven. [= Obrázek 6]
9. 6. 1928: Průvodní dopis Arcibiskupské konsistoře v Olomouci k mešnímu indultu pro kapli v Černovíře, zaslaný faráři z Klášterního Hradiska (byl jím P. František Nováček). Je zde zmínka o indultu pro kapli v Hejčíně s poznámkou, že byl zaslán duchovnímu správci u sester dominikánek v Řepčíně, který od roku 1921 zastupoval faráře z Klášterního Hradiska, neboť v klášterní kapli sloužil mše, křtil a oddával – a patrně tedy sloužil povolené dvě mše i v hejčínské kapli. [= Obrázek 7]
Z pamětní knihy (kroniky) farnosti na Klášterním Hradisku jsou zde jen malé zmínky (některé se týkají jen Hejčína či kříže), Pamětní kniha, vedená česky (bohužel až od roku 1891), není stránkována, takže zde jsou zaneseny odkazy na roky.
Rok 1896: V listopadu štafírován a opraven kamenný kříž před školou v Hejčíně od Gustava Přečka, pozlacovače a kostelního malíře z Olomouce za 16 zl. rakouského čísla.
Rok 1908: Jelikož silnice vedoucí hejčínskou obcí byla rozšířena, byl kříž u školy hejčínské stojící asi o 1 na ½ m do zahrady školní pošinut a řepčínským stavebním mistrem kamenickým Michalem Jahodou vkusně opraven.
Rok 1912: V neděli dne 4. srpna posvětil místní farář Eduard Pavlík na pozvání zastupitelstva a místní školní rady obce Hejčínské tamější novou budovu školní. Téhož dne byla slavná mše svatá v kapli hejčínské, z níž se šlo průvodem k budově školní a vykonalo se svěcení. [= Obrázek 8]
Rok 1917: Farář P. Eduard Pavlík zanechává svým nástupcům hodnocení náboženského života ve třech přifařených obcích – Hejčíně, Černovíru a v Lazcích: Obec hejčínská, ač nejchudší, farnímu kostelu úplně skoro odcizená, navštěvující ho hromadně dvakrát za rok o velikonocích a o Božím Těle – jest v náboženském ohledu celkem nejlepší. Lid chudý, dělnický, ale obětavý a věrou katolickou proniknutý. Mládež trpí místem, netečností školy na veřejné chování její – ale jádro jest dobré. Važ si každý Hejčína! [= Obrázek 9]
16. května 2021
Jana Oppeltová